Také se stydíte, že jste parazitovali?

Když v tomto týdnu aulou ostravské vysoké školy zazněl bouřlivý potlesk studentů Václavu Klausovi za jeho slova, že neplatit školné je projevem parazitismu, dalo se očekávat, že levice mu je  „otříská“ o hlavu.

Cožpak on sám, či jeho děti za studium platili? Kdepak. Také parazitovali. Vystudovali, jak se trefně říkalo, „za dělnické peníze“!

Jenomže taková slůvka na adresu pana prezidenta střílí zcela vedle.

Málokdo ví, že to byl právě on, kdo axiom o studiu za dělnické peníze poprvé formuloval už krátce po vstupu na VŠE v roce 1959. Pravicová orientace jej dovedla k názoru, že on a jemu podobní žádnou nadhodnotu studiem nevytvářejí a v podstatě tyjí, respektive parazitují na produktivní složce společnosti – dělnické třídě.

V oné temné době však nemohl revizionisticky požadovat zpoplatnění svého studia a tak frustraci řešil tím, že dělnické třídě částku za studium vyplácel osobně. Proto také o sobotách a nedělích brigádnicky na žižkovském nákladovém nádraží vykládal vagóny se zbožím, jež nám posílal jako bratrskou výpomoc Sovětský svaz.

S vyplacenou padesátikorunou, kterou si rozměnil za drobné, pak v pondělí ve 14 hodin spěchal před tovární bránu ČKD Sokolovo a dělníkům z ranní směny peníze rozdával se slovy, reagujícími na aktuální průběh studia, např. “To máte za moji zkoušku z Politické ekonomie socialismu.“

 Ne vždy se setkal s pochopením, někteří jej považovali za veksláka či provokatéra – proto časem začal pětikoruny házet do poštovních schránek sociálně slabším sousedům z dělnických Vinohrad.

Když po úspěšném absolutoriu zahraničního obchodu nastoupil do Ekonomickém ústavu ČSAV, a zejména při svých stážích v Itálii a v USA (1969), byl si vědom, že svůj dluh ještě zdaleka nesplatil.

„Byl to hrozný pocit“, řekl rádiu Jerevan, „vědět, že kolega, absolvent University of Michigan – což je státní škola – platil školné zhruba 20 tisíc dolarů ročně, a já nic. O co volněji se dýchalo jemu, než mně s tak strašnou zátěží?“

Není známo, jakým způsobem pak V. Klaus splácel studium v 80 letech.

Ale ví se dobře, že paní Livie pokaždé malému Václavovi balila do školy tři svačiny s turistickým salámem, z nichž dvě dával spolužákům dělnického původu, kteří měli s bídou na gothaj. Známy jsou rovněž žižkovské brigády juniora, když ještě před rokem 1989 začal studovat vysokou školu.

Z toho lze usoudit, že jablko V. K. ml. nepadlo od stromu daleko. O tom, zda s dělnickou třídou se už vyrovnala paní Livie, prameny mlčí.

Ostatně bouřlivý potlesk za označení bezplatného studia tím nejpřiléhavějším výrazem nepatřil jí.

Optimistické je, že parazitismu, který po dlouhá desetiletí  byl bezbranným studentům vnucovanám systémem, má být odzvoněno, a že ti tleskající patřili mezi poslední postižené.

Jan Dvořák