Švejk si o Štědrém dnu 2014 bude moct dovolit leccos

„Tak co, nestavíte se na Štědrý den u mě?“ ptala se bytná Müllerová Švejka, který si právě přepočítával svoji skromnou finanční hotovost.

 „Hodila bych na pánvičku o porci kapra navíc, a měl byste aspoň jednou za rok pořádnou domácí zdravu, když se furt odbýváte tou hospodskou.“

Švejk jen lehce povzdychl a schoval peněženku.

“A rozsvítila bych stromeček,“ naléhala, „a taky bychom si mohli zazpívat koledy. Tak co říkáte?“ zeptala se zjihle.

„Co bych měl říkat? Že máte moc dobrou duši, ale já to vaše pozvání nemůžu přijmout.!

„Vy snad máte..nějakou známost a ta vás..“

„Houby mám! Vy dobře víte, že na známosti já nejsem, taková ňáká člověka oškube, ani neví jak. Budu s kamarádama, jako vždycky, u Kalicha. Dám si sekanou, pár piv, a ono i na ten zpěv nakonec dojde.“

Müllerová měla obavy. „Jen abyste to s tím…řevem zase nepřehnali, policie by vás..“

Švejk se na ni podíval a začal ji chlácholit. „Tentokrát nemějte starost, on s námi bude držet basu i pan Bretschneider. Říkal, že zaplatí metr piv na oslavu, má se stát novým policejním prezidentem. Vyhrál konkurs, nejlíp ze všech zahrál na piáno Skákal pes přes oves.“

„No, když je to tak, a ti pánové jsou vám přednější, než..,“ a začala popotahovat.

„Ale vůbec ne,“ ujistil ji Švejk. A pak zvážněl. „Tak já vám povím skutečnou pravdu.

„Vždyť bych se musel před vámi na místě hanbnou propadnout, kdybych vám nepřinesl pod stromeček nějaký pořádný dárek, třeba mixér za dvacet tisíc z nějaké té, jak tomu teď závistivci říkají šmejdské akce. Kde bych na to vzal? Ale příští rok, to už bych si mohl dovolit leccos..“

Müllerová zbystřila pozornost. „Vy snad budete něco dědit, pane Švejk,“ zeptala se opatrně.

„Čeká mě něco lepšího,“ pronesl tajemně a po chvilce napětí pokračoval.

„Tak počítejte se mnou.. Na důchodu dostanu každý měsíc 23 korun navíc, což za rok dělá…276 korun. Zdá se vám to málo? K tomu se ovšem musí připočíst taky ušetřené poplatky u doktora a za recept, které vláda zruší. To je měsíčně aspoň šedesát kaček, ne-li stovka, minimálně 720, nebo taky dvanáct stovek ročně!“

Ohromené Müllerové pak pyšně řekl: „Jisté je, že příští rok jakoby mi tisícovka navíc spadla z nebe. Ale vy, paní Müllerová, na tom budete možná ještě líp, protože k doktorovi si chodíte poklábosit častějc, než já.  

A když ty sumy dáme dohromady, to už by na pořádně štědrý večer vydat mohlo. Tak za rok, to bychom si užít mohli.“

Nesměla by jim ovšem zapadnout do krku kost. Stát se to oběma, zaplatili by na pohotovosti skoro dvě stovky.