Svátek práce už nestojí ani za napsání básničky? Jak hluboko kultfronta klesla!

Únor 1948 otevřel stavidla účelovému veršotepectví, kdy noviny před svátkem práce lovily režimní básníky, aby jim na titulní stranu napsali prvomájovou básničku oslavující cestu šťastných pracujících k socialismu.

Čtyřicet let před únorem 1948 publikoval lyrik J. V. Sládek upřímné verše, které vešly do čítanek.

Ti starší by je možná byli schopni odříkat ještě dnes.

Májová

Perlík, hasák, šroub a dláto

 do komory dnes ať letí,

 máj nám sype v ruce zlato,

 vystrojíme ženy, děti.

Vyjdem si jak na neděli,

 jarní slunce dělá divy,

 aby páni uviděli

 také jednou, že jsme živi.

Prvního května 1990 se  však už žádná májovo-pracovní poezie neobjevila, přestože básníků neubylo a novin naopak přibylo.. Tím skončila éra, kdy se alespoň dvakrát v roce – 1. a 9. května – dostala do běžného denního tisku včetně Sportu hodnotná poezie zasloužilých a národních umělců.

Není to škoda? Je, odpovídáte si správně. Ale kde nic není, ani…

Ale což se tak vrátit ke kořenům a v dnešní slavnostní den Sládkovu Májovou aktualizovat? Třeba takhle

Před májová

Laptop, diář, myš a check-book

na stole ať dneska leží,

máj nám přihrál státní svátek

Rychle balit, ženo děti

Vyjedem si na chalupu,

když tak pálí slunéčko

Aby soused mohl zírat

Na mé nové esúvéčko