Přepisu z jednání komise ve složení Čerta a Anděla, která u nebeské brány provádí třídící pohovory s klienty a vydává pánu Bohu kladná či záporná doporučení ke vstupu do nebeského prostoru, jsem zprvu nevěřil.
Autentičnost zpochybňoval fakt, že zjevně pojednává o době budoucí. Když jsem si ovšem uvědomil, že naše příští cesty řídí ten nahoře, bylo mi jasné, že takto to být jednou může.
ČERT: Svatá Heleno..
ANDĚL: (potichu) Brzdi, brzdi. Jaká svatá?
ČERT: No, prý si tak u nich nechala říkat a trvala na tom.
ANDĚL: Hele, od papeže na to papír přece nemá, ten od Babiše tady neplatí, a my jsme tu od toho, abychom pánu Bohu nezávisle připravili podklady pro rozhodnutí, kam by jí měl poslat – jestli sem nahoru, nebo k tobě do Pekla. Takže standardně, prosím..
ČERT: Paní Heleno, my tady vidíme nějaké nesrovnalosti, hlavně kvůli vaší spolupráci v mládí s nějakým známým katem Urválkem. Prý jste spolu něco zplodili?!
„SV.“ HELENA: Zplodili? No dovolte? S takovým děd..
Pár nevinných odborných článečků, to ano. Ale já jsem v té době prosím netušila, co má za sebou. Dělal u nás na prokuratuře ve výzkumáku, byl už vlastně v důchodu, a když mi šéf přikázal, abych s ním článek napsala, tak jsem si říkala, že si chce přivydělat pár korun, a ani mě nenapadlo pátrat, co je zač, když byl přece taky ve straně.
ČERT: A to vám nic divného na něm nebylo?
„SV.“ HELENA: No, vlastně bylo. Měla jsem bžundu z toho, že se jmenuju skoro jako on, až na to Ur. Víte, moc se mi do toho psaní s ním ani nechtělo. Vedl totiž takové divné řeči.
ANDĚL: Protistátní? Jako disident?
„SV.“ HELENA: To zrovna zas ne, ale já jsem stejně tenkrát ještě ani nevěděla, co vlastně disidenti jsou. Proti socialistickému zřízení se nevymezoval, to ne - a kdyby, to bych ho přece musela, ehm, ale dost přezíravě se tvářil na to, o čem máme spolu psát. Tedy o účinném dohledu nad propuštěnými vězni, aby zase nerecidovali.
ČERT: A co říkal?
„SV.“ HELENA: Mluvil o vlastních zkušenostech. Prý jako prokurátor dělal všechno pro to, aby odsouzení už nikdy příště zločiny páchat nemohli, a že být dneska ještě ve funkci, tak by následný dohled mohli klidně zrušit.
A to jsme, prosím, spolu měli psát, když já jsem si myslela pravý opak! Jak je nutné ukázat těm živlům, ehm, propuštěným podat pomocnou ruku. Tak jsem to napsala sama, on to jenom podepsal. A víte, že jsem kvůli tomu po čtyřiceti letech trpěla?
Za takovou křivdu a očistec ještě na Zemi si přece jako náhradu zasloužím nebe, viďte?
ANDĚL: My se s kolegou domluvíme na doporučení pro šéfa.
--
ČERT: To je jasný případ pro mě. Peklo jako vyšitý, vymýšlí si, že nevěděla, co byl zač. Beru ji.
ANDĚL: Moment, ty na klientech vidíš jenom to nejhorší. Co když skutečně netušila, kdo Urválek byl a třeba ani nevěděla, kdo byl kat Mydlář. Prostě nebyla ve škole, když to tenkrát probírali.
ČERT: Seš moc měkkej. K vám se nehodí, ale zato u nás bude excelovat. No, leda, že bys použil ten váš protekční fígl a zařadil jí do kolonky BCHDNJJKN.*
ANDĚL: No dovol? Doporučím ji starému, aby nám dělala nebeskou ombudsmanku, když dole jí to nevyšlo.
A nezapomeň, že jste nám už jednou vyfoukli prvotřídního právníka!
A ten na tom byl ještě líp, než ona. S Urválkem se nijak nezapletl, psal výhradně sám. A o své dobré jméno dbal, podepisoval se jako Falmer.
---
*Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich jest království nebeské
