Svačinka v trávě a bezcitná policie

Ať v těchto pohnutých dnech pracujeme v objektech firem a úřadů, ať děláme z domova, nebo už bohužel neděláme vůbec, ač nejsme důchodci ani ženy v domácnosti či dočasně neškolní děti, k nám všem přicházejí Velikonoce.

Kdo může, vyráží z domovů. Lidé z města míří buď do chat a chalup, anebo do parků či na výlet do přírody. Třeba do lesa.

Letos však s nepříjemným omezením rouškou. Lépe si ji vzít i tam, kde nevidíte živáčka. Nevíte, jestli vás z rafinované pozorovatelny nesleduje speciální komando Útvaru pro odhalování karanténních zločinů.

-Hele, tamti v trávě nemají roušky.

- A musí je mít i v lese, když se začalo rozvolňovat? Nevíš, jak to Rudý svetr přesně říkal?

-No.. přesně ne, ale jen tak je nechat nemůžeme, co když nás přes satelit šmíruji GIBSoni?  

-Kde máte roušky?

-Roušky? Jsme přece v lese.

- Ale neběháte a nemáte rozestupy!

- Jsme.. rodina. Tady žena, švagr, švagrová a vzadu tři sestřenice.

-Bez roušek může být rodina jenom doma, nebo v autě. Viď?

-Jistě, náčelníku.

-Tak si vezměte roušky, nebo si sedněte do auta. Jasný?

-My roušky nemáme, jsme tady  pěšky.

- A co trenýrky? Ty jsou přece víceúčelové. Tak vidíte!