Styďte se kvůli tomu, na co se v TV díváte

Člověk není z kamene, aby svá pochybení nedokázal reflektovat. Ne každý je však schopen projít procesem úlevné očisty a se svým pokleskem se svěřit bližnímu svému, třeba sousedovi.

-Pane docent, proč se tak červenáte, to máte na obličeji omrzliny?

-Ale ne, pane soused, to já se červenám kvůli..kvůli.. Počkejte, vy ale taky máte barvičku jako byste se spálil horským sluníčkem. Nebo to způsobilo něco jiného?

- No.. já se vám to, pane docent stydím říct, protože se vlastně červenám studem..

-A copak jste špatného provedl?

-To se vám jako lepšímu člověku…

-Ale jen se nestyďte, pane soused, vždyť já žádný lepšočlověk nejsem, abyste měl mindrák. Profesůru nemám, v akademii jsem nepracoval a kafe nepiju, takže mi to klidně povězte. Já vám moc dobře rozumím, já se totiž …stydím rovněž.

- Taky jste udělal něco, co byste udělat neměl?

-Udělal. Pustil jsem si včera večer čété jedničku.

-Ale to já taky, pane docent. Takže jste se díval na tu záhadu s doktorem Martinem, na prý nejhorší film v dějinách vůbec, jak varovala diváky před návštěvou kina paní Spáčilová?

-Díval, nedbal jsem varování, a proto se teď tolik stydím, že jsem podlehl diváckému chtíči.

-Já taky jsem byl zvědavý na tu hrůzu.

-Pane soused, já se stydím za to, že jsem byl schopen ten film vůbec dokoukat až do konce a nepřepnout, jak by se slušelo, radši na ART nebo na poklady národní tvořivosti na Šlágru.

-Já se nestydím, že jsem se díval, ale proto, že ten podle kritiků škvár, se mi docela líbil. Takže jsem možná, pane docent, podlehl nějaké epidemii nesoudnosti, protože mezi tím jedním miliónem šesti sty tisíci diváky jsem nebyl asi jediný, koho pobavil.

-Ale mě mezi ně rozhodně nepočítejte! Já bych se musel stydět dvojnásob, jednou proto, že jsem se vůbec díval a ještě jednou proto, že by se mi líbil.

-No hlavně že se každý máme za co stydět, pane docent.

- - - - -  -