Střizlivý Švejk to teď koalici natře!

„Mám skočit pro pívečko, milostpane, když je zase berou kolena?“ nabídla se paní Müllerová už se džbánkem v ruce Švejkovi.

„Ani nápad. Já vod teďka už budu abstynýrovat!“¨

„Tak vám už nechutná..“

„Ale chutná, jenomže po alkoholu se mluví z cesty. Vezměme třeba ty pány a dámy z těch veřejných..“

„Domů?“

„… ale věcí – to přece není žádný vykřičený dům - co se scházejí na Klárově. Dali si pár lahviček a pak se rozpovídali tak  strašlivě, že pan Bretschneider, co tam byl s mikrofonem na prsou v přestrojení za jednu blonďatou slečinku, se hrůzou natolik rozdejchal, až těm nejlepším kouskům z nahrávky nebylo rozumět. Kdyby nepili, tak ten jejich Super guru nevyzradil státní tajemství, že je jedna ruka s mocnářem a že s ním chodí i tam, kam jeho Veličenstvo jinak chodí samo.“

„Nechcete vy se dát, pane Švejk, nakonec na politiku, když chcete být střízlivý?“

„Proč ne? Věk na to mám, chárizmu – jak se dneska říká – taky..“

„Tak to ještě k té vaší podagře scházelo..“

„Ale to není choroba. To znamená osobní kouzlo, důvěryhodnost. Dyť se podívejte na pány Nečase, Johna a Schwarzenberga. Veřejnost si klepe na čelo a oni na to nic! Ani je nepadne říct, že žádní cvoci nejsou, že papíry na to nemají. Klidně nechají národ žít v klamu, aby si to o nich myslel dál.

To já bych se cizím peřím chlubit nemusel a s klidem bych se voličům podíval do očí. Já papíry na hlavu mám!“

Švejk se tak spravedlivě rozohnil, že málem přeslechl neblahý zvuk.

„Šmarjá, já jsem vám rozbila bustu pana profesora, jak si o ní vždycky špicujete inkoustovku, abyste si odškrtal splněné body z Vládního prohlášení.“

„Bustu? Tak to mátě pěknou smůlu.“

„Skočím vám pro jinou, někam do sběrny..“

„Kam byste skákala?  Dejte tam hlavičku pana Cimrmana. Ale smůlu, tu máte. Kdybyste totiž místo busty rozbila Véčkaře, tak byste mohla mít 120 miliónů v kapse, jak to slíbili slečně Kočí, ale zatím se jí to nepodařilo úplně.“

„Takové peníze…! A odkud to víte?“

„Sám pan předseda John to povídal v televizi.“

„Poslyšte, neměl v sobě nějakou tu lahvinku, nebo že by snad mysificíroval, aby zmátl vnitřního nepřítele?“

„Těžko říct. Ale začínám mít strach, abych v těch papírech na hlavu přece jenom neměl brzy konkurenta.

Tak mi pro dvě přece jenom skočte. Ve dvou se to táhne líp. Já zatím nahodím Kodex a zavolám Balouna a  Katze, jestli mají v pět čas, že ustavíme Etickou komisi céčkařů."

Jan Dvořák