Střelba ve Vegas – komu není rady, tomu není pomoci. I jinde

Média v těchto dnech bohatě „pokrývají“ tragickou událost v Las Vegas. Čtenář a divák je svědkem srdceryvných výstupů, stejně jako patetických prohlášení. To k takovým neočekávatelným tragédiím patří.

S notnou dávkou cynismu lze však konstatovat, že letitý americký seriál o střelcích, kteří své spoluobčany považují za lovnou zvěř, dosáhl aktuálním příběhem zatím nejdramatičtějšího vrcholu co do počtu obětí.

Jak však známe Ameriku, poslední slovo, respektive poslední tragická story to rozhodně nebyla, a seriál, jak se zdá, je opravdu nekonečný. Místní publikum si sice popláče, ale chce vidět pokračování dál. Kdyby nechtělo, dá přece producentům vědět.

Náš člověk má poněkud jiný vkus. Je zvyklý na evropské seriály.  

-Ty, Bédo, to je ale hrůza, v tom Vegas, viď?

-Jo. Je.

-A to je všechno, co k tomu máš? Ty necito.

-Co bych ještě měl mít, když už nich každej magor může mít zbraň? Copak jsi neslyšela toho obchodníka, jak říká, že ten pozdější vrah byl docela normální chlápek a fajn zákazník, co si k němu často chodil doplňovat svoji sbírku kvérů, a nebyl vůbec ničím nápadný.

To ať se pak nikdo nediví, když tu sbírku použije, a neroní krokodýlí slzy.

-Neměli by s tím něco…

-Asi by měli. Ale to je jejich věc, a laskavě se jim do toho nevměšuj.

-Myslíš jako, že komu není rady, tomu není pomoci?

-No to taky, ale uvědom si, jak by  asi bylo nám , kdyby  nás amíci poučovali a divili se,  že my tady máme teroristy, a taky se kolem toho furt řeční, a oni zabíjejí dál.

-Ale my u nás přece nic nemáme.

-Jéžiš, Liduš. Buď už konečně Evropanka, a myslí globálně. A už o tom nemluv, ještě přijdeme o začátek…