Občas se dostanete do zapeklité situace. Například, když máte čelit zvídavým otázkám bezelstného dítěte.
Za výlohou obchodu s reprodukcemi vidí školák tenhle vzácný – pokud by šlo o originál – obrázek.
Z důvodů dobře známých chcete pozornost nezletilého obrátit k jiné, méně hanbaté reprodukci. K Ladově vodníkovi. Jenomže dítě se nedá a ptá se: „Proč se ta paní s tím pánem neoblékli? To jim není zima?“
„No, víš“, snažíte se vykličkovat, abyste nezatemňovali dětskou mysl nevědeckými teoriemi o stvoření světa, avšak mladý mozek bystře zformuluje další otázku: “Oni snad nemají na oblečení peníze?“
„Víš, to bylo v ráji, tam všechno..“
„Aha,“ hned domýšlí, „asi dostávali takové poukázky jako máš ty na oběd a jak vám teď místo nich chtějí peníze a jak ten pán v televizi se rozčiloval, že kvůli tomu lidi teď nebudou chodit na obědy a utratí ty peníze jinak?“
„Ano, tak nějak to v ráji fungovalo, taky na poukázky,“ připouštíte, abyste už měli pokoj. Jenomže ho mít nebudete.
„Takže dřív se v ráji taky oblékali, ale když tam poukázky na oblečení zrušili a dali jim místo toho peníze, jako dají vám místo stravenek, tak si za ně.. koupili jablka, a ne kalhoty a sukni?“
Rozpačitě přikývnete a táhnete děcko pryč, když se zeptá: „Vám taky chtějí v práci vzít poukázky na šaty? Ale ty by sis šaty koupil, viď?“ V tom hlase byla naděje.
---
Josef Středula:
"Jsem přesvědčen, že současný návyk chodit na oběd by se postupně vytratil, neboť lidé by peníze zkrátka raději utratili za něco jiného, v aktuální chvíli prospěšnějšího."
