Stojí za nemocí prezidentů CIA? Zdravý by řekl, že ne

Dalo by se na to téma skvěle žertovat, kdyby nešlo o tak vážnou záležitost, jakou je rakovina.

Jinak bychom totiž mohli říct, že venezuelský prezident Hugo Chávez přišel s námětem na thriller nebo knižní bestseller, když prohlásil, že USA možná vyvinuly způsob, jak u latinskoamerických levicových představitelů vyvolat rakovinu. Řekl to, když se dozvěděl o nádorovém onemocnění argentinské prezidentky Cristiny Fernándezové.

Už předtím byla podobné diagnóza také zjištěna u brazilské prezidentky i u jejího předchůdce, a rovněž u prezidenta Paraguaye. Náhoda?

Všichni jsou to politikové, kteří se snaží od Spojených států odpoutat. Znárodňují Američanům co mohou, respektive i to, co by neměli. Nelze se pak Chávezovi divit, že má, jak se říká, příliš velké oči.

O tom, že vpravit člověku do organismu koncentrované karcinogenní látky není nic složitého, pochybuje málokdo. Některé tajné služby se k tomu uchýlily, třeba KGB při likvidaci přeběhlého agenta Litviněnka. Ale s takovými se žádná tajná služba nepárá, i když volí jiný způsob odstranění zrádce.

Ale i když se podíváme na tajné služby USA bez jakýchkoli iluzí, je málo představitelné, že by něco tak odporného prováděly, navíc v „masovém“ měřítku Latinské Ameriky. To by člověk spíš přistoupil na hypotézu, že zájem na likvidaci politiků by mohly mít jiné, než oficiální kruhy. Ale proč by volily tak zdlouhavý způsob, a nesvěřily osud nepohodlných prezidentů do rukou nějakého „šakala“? Vždyť čas jsou peníze, tady zejména. Čím dále budou reformy postupovat, tím těžší je bude z vnějšku zadržet, přistoupíme -li na hypotézu, že taková snaha tu je.

Bylo by s podivem, že by se podezřením na likvidaci levicových politiků nezabývaly i konkurenční tajné služby, třeba KGB, jestliže by se mohly opřít o indície. Prokázat takové zločiny by byl  jedinečný trumf pro ruskou zahraniční politiku a doslovné znemožnění Spojených států v očích světové věřejnosti.    

Člověk se ovšem nemůže divit nemocnému, že spřádá nejčernější teorie o tom, proč právě jeho postihla tak těžká choroba, jestliže vidí, že stejně jsou na tom i jeho političtí přátele, a na náhodu nevěří.

Nevím, zda u nás existuje statistika počtu nádorových onemocnění podle profesní příslušnosti pacientů, zřejmě ne. Ale ani prezidentům v Evropě a jejich rodinám se rakovina nevyhýbá.

Nemáme radostné vyhlídky: do roku 2030 by měl ve světě stoupnout výskyt nádorových onemocnění trojnásobně. K takovému závěru došli loni lékaři na celosvětovém onkologickém kongresu konaném právě ve Spojených státech.

Rakovina si nevybírá, a někdy předvede skutečně neuvěřitelnou hru. Hugo Chávez se prý uzdravuje. Přejme to i jeho kolegům.

Jan Dvořák