Stávka byla tragikomická, souhlasí ve školách s ministrem

„Kamarádi“, znělo plnou místností, „takhle už to opravdu dál nejde. Do předáků školských odborů jsme vkládali velké naděje, ale zklamali nás, dnešek znamenal fiasko!“

„Fuj, hanba, pryč s nimi,“ spontánně reagovali posluchači, až je řečník musel tišit, chtěl-li mluvit dál.

„Čekali jsme mnohem mohutnější protest, skutečně ve všech školách v zemi. A ne pouhou hodinu. I ministr se té stávečce vysmál. Tady to na portálu mám. Řekl, že byla tragikomická.“

„Správně!“

„To přece žádná stávka nebyla. Nebo snad byla?“

„Nebyla, nebyla, nebyla..“

„Příště…příště musí trvat alespoň - den?“

„Málo, málo..“

„Týden?“

„Málo, málo..“

„Dva týdny?“

„Málo, málo, málo.“

„Tak měsíc?“

„Dva, dva, dva…“

„Dva? Tak to by bylo tak akorát, to bychom měli dohromady čtyři měsíce prázdnin. Tu dnešní hodinku si můžou úči strčit klobouk, za tu dobu se nedá skouknout ani biják.“

Jan Dvořák