Že od středečního rána jsou státní úředníci jako vyměnění a obcování s nimi je pro každého teď radostí a nikoli důvodem k proklínání, se už rozkřiklo.
Onou „živou“ vodou je služební zákon, který začal platit od středy. Voda posvěcená Bruselem dokáže větší zázraky, než celé Lurdy. Slepí úředníci najednou problémy zřetelně vidí a řeší je, přestávají být hluchými k nářkům, a také - sice poznenáhlu, avšak o to s větším zápalem - se učí chodit – v tom.
Pobídky, jako například možnost mít placené volno při účasti na promocích neomezeného počtu sestřenic či při registraci kolektivu partnerů (každého á 1 den zvlášť), nebo při vyřizování osobních záležitostí, jakou je návštěva posilovny, golfového hřiště a tak podobně – to vše, vlastně ještě zdaleka ne všechbo, je výraznou motivací ke strmému vzestupu profesionality státních úředníků.
Druhou stranou mince je však to, že na rozdíl od nás, respektive úředníků obyčejných, nestátních, se nesmějí politicky projevovat. A když už chtějí nadávat na poměry a na toho – s prominutím – blbce partajního ministra, musí tak činit v hluboké ilegalitě, třeba na záchodě, kam si chodí tajně zakouřit, čímž poškozují ovzduší. To na rozdíl od nás, co si v práci můžeme na partaje zanadávat do sytosti – pokud ovšem legitimaci některé z nich nenosí náš šéf.
Hlídacím psem apolitické profesionální státní služby je její šéf Postránecký.
Odborníci na image však tvrdí, že by měl poněkud změnit výraz tváře, aby působil autoritativněji. Totéž mu radil i přední britský kouč z oblasti státní správy při včerejším fotografování u příležitosti začátku platnosti služebního zákona.
Pane kolego, nejenom úředníky, ale i politiky musíte držet zkrátka, to byste daleko nedošel.
Nasaďte tvrdší výraz , a žádné mumlání: sýýýýýýýr.
Povězte hezky zostra: No, Prime Minister!
