Poté, co státní zástupce k pochopitelné spokojenosti jedněch, a k pochopitelné nespokojenosti druhých, mohl s posvěcením nadřízených definitivně uzavřít velesložitý případ Čapího hnízda, přišel za ním šéf se vstřícným návrhem.
Aby si mohl trochu odfrknout od politických tlaků a mediálního zájmu, má pro něj vyloženou banalitu.
„Jde o podezření z podvodu. Není to nic složitého, něco jako Rodinná pouta. Povím ti to v kostce. Ženská se rozvedla, a už předtím to pekla s nějakým pracháčem. Tak si ho vzala, ale po roce se s ním rozvedla taky, ale pěkně ho přitom oškubala, jenomže všechno proběhlo podle předmanželské smlouvy. Na ty prachy a barák měla nárok.“
„No, moment, tak o co jde, kde je ten podvod, když si to s ní ten trouba tahle předem domluvil? To je přece civilní záležitost. Co s tím máme dělat my? “
„Háček je v tom, že jakmile se s ním rozvedla, tak se zase vrátila k tomu prvnímu chlápkovi a znovu si ho vzala.“
„Takže on jí ten pracháč teď chce žalovat, že si ho vzala jenom kvůli penězům, a že na něm spáchala podvod?“
„Aspoň policie to tak vidí, když podal trestní oznámení. Měj to vyšetřování v pácu, prosím tě. Hlavně, aby policajti přinesli nezvratné důkazy. Ať nasadí odposlech, třeba si bude s tím svým staronovým notovat, jak parádně toho mamlase oškubali. Pak už by to bylo zločinné spolčení.
Tady to máš. Je to nějaká Čápová - Hnízdová.
Po té Babišárně bude tohle zívačka.“
