Šťastný to Hamáček!

Parafráze slavné věty z knihy Boženy Němcové: “Šťastná to žena!“ kdy paní kněžna reaguje na skon babičky Panklové, může v souvislosti s prvním mužem Lidového domu připadat jako nepatřičná. 

Jan Hamáček se přece na věčnost ještě neodebral, aby byl šťastným mužem zbaveným předsednických okovů - lze namítnout. Ba naopak.

Prochází těžkým lánským testem psychické odolnosti, trpělivosti, elasticity a loajality až za hrob.  Přesto, že události posledních hodin předsedovi nepřejí, neboť Šmarda jako možný ministr stále visí ve vzduchu a dost možná tam ještě dlouho, anebo napořád, viset bude, Hamáčkova situace není zoufalá a dokonce u mnohých vzbuzuje závist.

-Já ti Liduš řeknu, že Hamáček je šťastný člověk!

-Jaks na to přišel? Vždyť si z něj Zeman udělal rohožku na boty. Ty mu snad závidíš?

-Jo. Závidím mu tu jistotu příštích nocí plných slastného očekávání..

-Brzdi s těmi erotickými představami, laskavě!

-Co do toho pleteš erotiku? O ni vůbec nejde. Hamáček si totiž po schůzce Zemana s Babišem může spokojeně říkat:

„ Už jenom třiadvacetkrát se vyspím, to bude polovina srpna, abych se dozvěděl, kolikrát se ještě vyspím nanovo, abych se znovu dozvěděl, kolikrát se ještě vyspím, než se prezident rozhodne, co s Hamáčkem bude.

Řeknu ti, Liduš, že takhle natěšené noci může mít klidně Hamáček až do Silvestra, a jestli Zeman nerozhodne o Šmardovi zbrkle, může se těšit i v novém roce, že už jenom xkrát se vyspí a usnesení předsednictva se naplní.