Staré zlodějiny na „obraně“ jakoby nikdy nebyly?

Jestliže někdo propadl eufórii, že se teď veřejnost konečně dozví, jak chobotnice na ministerstvu obrany vypadala ještě zamlada, tedy v polovině devadesátých let, bude pravděpodobně zklamán.

Naopak v klidu může být kdejaký subjekt, který se cítil v ohrožení, že praskne to, o čem vrabci cvrlikají drahně let.

Jak je to možné, když minstr Vondra aktuálně sdělil, že ve věci důkladné očisty svého ministerstva má plnou podporu dokonce pana prezidenta, s nímž setrval v delším srdečném rozhovoru?

Šéf obrany už ve středu sice prohlásil, že nechá prověřit probíhající i bývalé nákupy a investice, ale kdo slyšel jeho náměstka v Událostech, komentářích, který odpovídal na několik upřesňujících dotazů asertivního moderátora, jak že daleko do minulosti prověrka půjde, dozvěděl se, že do minulého století rozhodně ne a jít do půlky desátých let tohoto není důvod, když sporné věci policie prověřila a nic nezákonného zjištěno nebylo.

Ani se nedivím, že hloubkový audit hluboký nebude, pokud to vláda míní vážně se snahou vydržet po celé volební období, notabene ve složení, v jakém je.

A tak bývalí náměstkové – dnes třeba současní ministři,  či bývalí ministři a teď náměstkové, nebo bývalí náměstkové a ředitelé a dnes kdo ví co – ale vždy „nahoře“ – mohou mít klidné spaní. Minulost si odskákal a byl „odejit“ ten, který měl odejít stejně. Pravda, bylo by to bez ostudy. Teď šel na hodinu za něco, co se mu ani nepodařilo prosadit – možná i kvůli šťouravým detektivům. Soukromým, od novin. Snad měl předtím větší štěstí.

Takže tlustou čáru za minulostí, systémové změny pro budoucnost a jede se společně dál, když už nám noviny naservírovaly exemplární případ mluvky z neparlamentní partaje s podivnými praktikami, s níž se každý slušný politik musel po prozření s opovržením rozejít. 

Jak že je to v té staré  vojenské písni? "..půjdeme vpřed a nebo spolu padneme!"

Jan Dvořák