Stará bomba – Jak John rozkrýval rozkryté

Když v pátek předstoupil zakaboněný šéf Věcí veřejných John spolu se zlým mužem partaje Jarolímem před televizní kameru na brífinku ve sněmovně, zdálo se, že přicházejí s bombou.

Avizovali totiž rozkrytí trestuhodného postupu státní správy při (ne)součinnosti se Švýcarskem při uplatnění nároku na několik miliard z podivné privatizace Mostecké uhelné společnosti.

Novináři nastražili uši a zapnuli nahrávače, divákům se zatajil dech. A pak to začalo. Oba činovníci na střídačku podali chronologii výzev jedné strany – švýcarské - a velmi pomalých reakcí strany druhé, tedy té naší. Ta si přehazovala horký brambor po ose: ministerstvo zahraničí - státní zastupitelství – ministerstvo spravedlnosti – ministerstvo financí, které se pak zase dotazovalo zastupitelství, Švýcarů… Že to nebylo normální, a krajně podezřelé, by neviděl snad jenom hňup.

Ale žádný objev, natož výsledek investigace – jak pochybení jiných teď VV prezentovali – to v žádném případě nebyl. Stačilo jen zabrousit na vyhledávač, zadat klíčová slova, a za hodinku dvě byla „investigace“ na světě. A těch několik citací z úředních dopisů mohl bez problémů obstarat někdo, kdo k nim má ve Strakovce přístup. Rovněž veřejných vyjádření, například od K. Peake o tom, jak stát (ne)postupoval, bylo v posledních týdnech hned několik.

Tedy nic nového pod sluncem, žádné originální rozkrytí se nekonalo. Prostě zopakování známých faktů a jasný politický poukaz na fatálně chybné kroky tří ministrů – Schwarzenberga, Pospíšila a Kalouska.

Pravda, opakování je matkou moudrosti – obzvlášť v době, kdy s ministrem Dobešem to nevypadá vůbec dobře a nad Bártou visí Damoklův meč.

To ovšem neznamená, že by se ti tři výše zmínění neměli poroučet taky.

Jan Dvořák