Stalo se panu ministrovi K. v létě 2011

Když už potřetí mobil spustil vlezlou melodii z Majora Zemana, rozespalý muž zašátral po přístroji a s neskrývaným nadšením se ohlásil:

„Co je drahuš? Takhle k ránu… copak snad hoří?“

„Nehoří,“ zoufala si žena, „už dohořelo..“

„A co já s tím?“

„Vnímáš mě vůbec? Shořel nám barák v Bechyni!!!“

V té chvíli se ministr raz dva probral: “Jak to, shořel? To jsi zase nechala zapnutý kávovar?!“

„Kdepak, to asi.., asi..asi samovznícením. Nebo nám to někdo podpálil, víš přece, jak dovedou být lidé zlí.“

„A hasiči? Co proboha dělali?“

„Nic. Nepřijeli. Došel jim limit na benzín“.

„Volala jsi policajty, aby to aspoň vyšetřili?“

„To jo, volala, ale zbyl jim teď na okrese už jednom jeden a ten má náhradní volno.“

„ A to jsi nemohla skočit vedle k učitelovým, aby ti pomohli hasit?“

„Víš přece, že ve městě zrušili školu, odstěhovali se.  Co teď budu dělat… Přijeď si Miroušku pro mě….“

„Přijeď, přijeď, to se ti řekne! Mě teď hoří v Praze rozpočet.

A vůbec, ani se tam nedostanu, uzavřeli silnice, není na opravy. Jako správní hospodáři nesmíme riskovat, že se tam někdo přerazí. A vlaky teď mají výluku, přestavujeme je na páru, ČEZ strašně zvednul ceny za elektřinu..“

„A to mě tu necháš samotnou, na spáleništi? Nemohl by ti Vondra půjčit helikoptéru, byl bys tady za pár minut.“

„S letectvem jsme v armádě skoncovali a v Pandurech jezdíme do práce, aby nás lidi radši neviděli. A ty mě ve tři ráno otravuješ s takovou prkotinou…“

Kde že jsme si ten barák pojistili?  Nebylo to u té pojišťovny, co....

Jan Dvořák