Spočine zeťák v Moskvě, když ho jinde odmítli?

  -Haló, dejte mi prosím pana ředitele - ozval se po zazvonění hlas z telefonu v interhotelu  Moskva ve Zlíně.

-A co byste mu paninko chtěla?

-Objednat ubytování, pro zeťáka, poprosil mě o to, dostal se do nesnází.

-Ale to můžete vyřídit s recepcí, hned vás tam přepojím..

-Já chci ale mluvit osobně s ředitelem, ono by šlo o trochu větší počet lidí. Asi na čtyři dny. Vždycky ráno by odjeli a večer by se vrátili.

-Ale to nebude problém, my  jsme u nás na cesťáky  zavedený, snídat můžou už  v šest a připravíme jim i balíčky s jídlem na cestu.  My  vám bez problémů  rezervujeme dva, nebo i tři pokoje, třeba i s barevnou televizí a s koupelnou. Tak o kolik by šlo hostů?

- Asi tak o ... dvě stě, říkal zeťák.

-O kolik, slyšel jsem dobře?

-Slyšel, o dvě stě, podle zeťáka.

-To ovšem…mění situaci…

- A jeden z těch pokojů, aby byl větší, přeje si zeťák..  Tak přes půlku patra..

- Přes půl….Víte, co, paninko? Já vás na ředitele přece jenom přepojím, tohle by byla nadstandardní objednávka, on to s vámi projedná.  Počkejte, já mu brknu, jestli má čas.

Říďo, otravuje nás tady nějaká bláznivá ženská, chce ubytování pro zeťáka a jeho partu, ale těch kámošů je prý dvě stě. Tak já nevím… ale co kdyby, radši si s ní promluvte. Jo, zeptám se jí. Paninko, ředitel se ptá, jak se jmenujete?

-Zelníčková.

Tak dáte mi ho konečně? To je cavyků - v tom Hamburku aspoň rovnou řekli, že zeťáka, tedy bývalého zeťáka neubytujou!