Ve vyspělých zemích se v pátek konaly manifestace za lepší ochranu klimatu. Do ulic už nevyšli pouze školáci a studenti, jako před létem, ale i senioři a zaměstnanci.
Lidé, kteří to myslí s budoucností upřímně a doufají, že planetu lze ještě zachránit, neváhali a vzali si kvůli účasti na demonstraci dovolenou nebo čerpali náhradní volno, pokud jim neosvícený zaměstnavatel odmítl páteční aktivitu započítat do pracovní doby.
Osvíceni podnikatelé, a byla jich většina, vycházeli z argumentační logiky nejmladších manifestantů z nižších školních tříd, kteří se ptají, proč by měli v pátek, a snad vůbec, chodit do školy a učit se něčemu, co nebudou potřebovat, protože svět stejně brzy zanikne.
Realističtí zaměstnavatelé dospěli ke „školáckému“ závěru, že už je zbytečné honit pracující, vyrábět, šponovat růst růstu a hromadit zisky, jestliže budoucnost světa, a tudíž i spotřeby, je prakticky nulová.
Proto je humanističtější, dokud to klimatická situace ještě dovoluje, nechat masy s prominutím „vydovádět“ v pátečních či v celotýdenních pochodech.
Je pozdě. Sebedrastičtější omezení v jídle, pití, v dopravování, v dýchání, v minimalizaci populace či zrušení živočišné výroby už však stačit nebudou. Nás - oprávněně vyděšené - se tak jen snaží milosrdní prognostici ukonejšit vidinou klimatické normalizace. Ta nepřijde.
Je dobré si konečně přiznat, že tahle Země už není pro lidi.
-Hele, támhle vepředu, tam je švára. Ahój…
-Kroť se, prosím tě,
… nejsi na ulici. A vůbec, proč jsi s nimi nešel taky? Vám nedali v nemocnici volno?
- Dali, neoperovalo se. Ale já jsem potřeboval zajet s auťákem do servisu, takže jsem jenom podepsal prezenčku a zmizel – a představ si, oni měli kvůli pochodu taky zavřeno!
A přitom to s tím oteplováním přestává být aktuální, teď už jsou ráno mrazíky a odpoledne jen něco přes deset.
