Soukromý výzkum ukazuje, že pachatelé zaměstnaní „u státu“ jsou vesměs nemocní lidé

Už několikrát jsem chtěl statistický úřad upozornit, že ač eviduje statisíce dat, jejich rozsah je přesto nedostačující. Některé údaje prostě nesbírá a pak ani „na hlavu“ neprůměruje

To si pak sběrač amatér musí pomoct sám a nemůže vyloučit, že pracuje aspoň s desetiprocentní statistickou chybou. Přesto však takový soukromý výzkum může ukázat aspoň trend. A ten je v tom mém zkoumání zcela zřetelný.

Na základě veřejných zdrojů, tedy informací z médií, a jejich matematickým vyhodnocováním jsem dospěl k závěru, který by neměl uniknout pozornosti  kriminologů, kriminalistů a ani zdravotníků.

Dovolím si totiž tvrdit, že zejména u zaměstnanců státní a veřejné správy  - policistů, úředníků aj. – pokud se dostanou do podezření z nějakého nekalého činu (třeba úplatku), nebo jsou „orgány“ dokonce už zadrženi (alkohol za volantem) a následně propuštěni k projednávání přečinu na svobodě, mělo by  být vzato v úvahu, že jde o lidi vesměs nemocné, a že nemoc jejich jednání mohla neblaze ovlivnit.

Nemocní jsou téměř ve sto procentech podle mého výzkumu.

Jen si vzpomeňte, jak často se ve zprávě o odhalení nějakého „šmé“, objeví zmínka, že podezřelý vzápětí nastoupil do pracovní neschopnosti, často i velmi dlouhodobé. Aspoň že tak. Nebýt toho, co spáchal, na nemoc by se ani přijít nemuselo a zdravotní následky by mohly být pak nezvratné.

Další výraznou podporou mé teorie o nemocných pachatelích je včerejší zpráva o jistém plukovníkovi z policejní školy.  Opil se, řídil vůz, dvakrát boural a snažil se od nehody ujet.  Že je to silné kafe?  Já bych s odsudkem počkal.  Záhy se totiž ukázalo, že to byl rovněž nemocný člověk.

Jak televize uvedla, „ v z a l   si neschopenku“ a nastoupil do stavu nemocných.

Ještě že on a jemu podobní státní marodi mají neschopenky  kde  b r á t.