Soudci, vzdejte se, nic se vám nestane!

  Někdy člověk docela lituje, že přijde k televizní obrazovce pozdě, kdy povedený program už končí. Jako včera v podvečer.  Ještě že má spolehlivého referenta, který si představení ujít nenechal.

- Jé, Bédo, už je děkovačka. A co vůbec v tom divadle dávali za kus?

-JAK JSME SE VZDALI, ALE NE LACINO.

-Něco z války, viď? A jak to dopadlo?

- Už po sobě nestřílejí.

-Tak to jsem ráda. Znáš přece ty válečné filmy, jak vojáci volají na obklíčené nepřátele: Vzdejte, se, nic se vám nestane, a když se vzdají, tak je s nimi amen.  

- Ale oni, Liduš, přece jenom jen tak nevyklouznou. Čeká je pořádná nakládačka.

- Taková surovost?! A kdo jsou ti chudáci, co jistě bojovali za spravedlivou věc?

-Soudci, Liduš.

Každému teď naloží do šrajtofle minimálně dvě stě tisíc korun, pokud válku se státem kvůli doplatku za špatně vypočítané platy okamžitě vzdá, a nebude se soudit.

- Aha, tak on to byl vlastně preventivní úder. Něco jako humanitární bombardování miliardou. Žádná komedie o tom, jak jedni vydírají druhé, ale povedená reality show?

-Co bys chtěla. Hlavně že je doVálkováno.