V době vypjatého euro – atlantického honu na strůjce nevyžádaného harašení vůči všem pohlavím, se vynucované líbání ve Sněmovně jeví jako nevinné hrátky.
Konečným cílem totiž není podrobit si „objekt“ zájmu jako ženu (či muže – jak jsme mohli vidět v TV v pořadu paní Jílkové) kvůli uspokojení vlastních neřestných choutek. Pohnutkou je „dostat“ jí jako politickou sílu, která bude povolná (svolná) jít na ruku svůdci, respektive vůdci vítězné strany ve smyslu, že bude hlasovat s ní, byť v tiché koalici. Za onu povolnost, vyjádřenou horoucím políbením prstenu vítěznému lídrovi, bude pak obdarována například funkcí místopředsedy sněmovny.
Z tohoto úhlu pohledu však nejde o vynucovanou poslušnost jako v případě závislosti hollywoodských hereček na nadržených producentech, ale jedná se o nevinný barterový obchod, v politickém styku zcela běžný mezi zletiletými poslanci.
Kupodivu se najdou přepjatí úzkostlivci, kteří takovouto líbačku prstýnku demonstrativně odmítnou, a ještě k tomu s hlasitými řečmi, že právě s tímhle člověkem o nevinnost přijít nehodlají, ačkoli o panictví už dávno přišli. Pak ať se nediví, že se jim vstřícnější Filipové, Okamurové a Hamáčkové smějí. Ti možná ani líbat nemuseli. Stačilo tak okatě nedávat najevo nepřekonatelný odpor k majiteli prstenu a vyvolat u něj očekávání, že jednou k vášnivému polibku dojde. Konec konců, po čase se mezi nimi projeví něco jako oboustranný stockholmský syndrom vzájemné závislosti, a nikomu se nebude chtít ven.
Šéf ODS na svůj dosud nesmiřitelný postoj k výměně polibku za funkci dojel.
Když vášně na obou stranách trochu ochladly, předseda Fiala se osobně s předsedou Babišem sešel. Bohužel na svých pozicích setrvali. K polibku nedošlo.
-Je to jednoduché, profesore. Vy mi políbíte prsten, a já..
- Vy mě polibte, víte co? Je to na pět písmen!
Ve hře je ještě líbání náhradníků, třeba paní Udžineja v.z. by mohla být povolná k panu Faltýnkovi v.z. Ale to se asi nestane, přece se nezahodí s kriminálníkem.
