Smrt si říká (jenom) auto?

Jiří Pehe se vehementně postavil  „Na obranu šrotovného“  ve svém článku publikovaném na serveru aktuálně.cz.

S názory ekonomů  sice nepolemizuje, zato se podivuje počínání novinářů, kteří prý přehlížejí další, možná nejvýznamnější,  protože humanistický rozměr návrhu: 

 „..cena lidského života se vyčíslit nedá. …šrotovné má slušný potenciál přispět k záchraně mnoha zbytečně ztracených životů. Jinými slovy: vše souvisí se vším…proč se nějaký novinář nepokusí na celé věci najít alespoň něco pozitivního?“ 

Nejsem novinář, jen tak si píšu, ale v duchu předchozí argumentace bych se zeptal:      O co méně by přispěla  k záchraně životů třeba dotace na požární hlásiče,  bezpečnostní zařízení  a třeba i automatické hašení jako v hotelových pokojích?   Při požárech ročně umírá  přes 1 100 lidí. Je to o několik set  víc než při dopravních nehodách. 

Také příplatek na rekonstrukci elektrických rozvodů v bytech by desítky životů ušetřil. 

A když už jsme u té předpokládané částky na šrotovné – 2,5 miliardy korun – vystačí zhruba na 80 tisíc zájemců. Co kdyby se třeba trojnásobku lidí, opotřebovaných jako ty staré vozy, přispělo na lázně nebo na rehabilitaci?  Ale konec fantazírování, kdo by takovéhle "komunistické"  přerozdělování  ukočíroval?  

Takže radši šmahem: vystůj frontu, ukaž techničák a nastav  dlaň.   Jinak, když už přistoupíme na tenhle nápad,  to opravdu nejde.

 Ovšem apelovat na lidské životy není zcela fér. To rovnou zakažme auta, lyže, bicykly,  myslivecké spolky, práci….   

  Vím, že je to demagogie, ale proč tedy nepožaduje přispět všem majitelům 1,45 miliónu vozů starších 15 let, kteří by tuhle „akci“ možná uvítali. 

  Nemáme na to. 

Tak nechme argumentaci s životy stranou. 

   Jan Dvořák