Od soboty až do konce léta zatím zkušebně, a poté možná už navždycky, byly z Nábřeží císaře Františka, respektive ze Smetanova náměstí, v jednom směru vyloučeny automobily.
Motoristé se rozčilují, přestože se jim nabízí pohodlná objížďka „zadem“. Sobecky nechtějí připustit, že právě chodník a přilehlá silnice před kavárnou a dalšími domy je jako stvořená k relaxaci Pražanů i možných turistů.
Stačí ji jen „osadit“ stolky a židlemi s příslušnou obsluhou.
Využít pouze chodník - jak chytrolíni radí - bylo by nevhodné jednak kvůli umístění malého množství stolků, ale zejména bylo by vrcholně nehygienické nechat vyfukovat jedovaté zplodiny rovnou do talířů a sklenic hostů. To kolem jezdící tramvaje jsou hygienické i hlukově přijatelné, pokud nebrzdí do zastávky. Ale frekvence jízd na nábřeží není nikterak velká, aby si na tuto přirozenou kulisu velkoměsta host brzy nezvykl.
Zřízení restaurační zóny na onom místě má víc než stoletou tradici. Počátkem dvacátého století byla před kavárnou rovněž předzahrádka. Pravda, pouze na chodníku – to ve všední den, avšak o sobotách a nedělích, kdy platil zákaz jízdy automobilů, a mohly se využívat pouze koňské kočáry, se stoly objevovaly i mimo chodník.
Občerstvovací zařízení na mocnářově nábřeží se stalo oblíbeným natolik, že pražské tramvaje tam měly zastávku s přestávkou pro možné občerstvení cestujících.
Když to šlo bez problémů v době, kdy jsme úpěli pod Habsburky, proč by to nemělo jít dnes, když už neúpíme, a kdy se pražská radnice, poučena minulostí, vrací ke kořenům?
