Šmerda? Krátký proces!

Tajná Koncepční rada Věcí veřejných zasedala už čtvrtou hodinu a zatím nic kloudného na stole, jak se vypořádat s ministrem Šmerdou!  Šprajcnul se.

Demisi podat nechce a premiér ho jen tak z plezíru neodvolá.

Tak co s ním? Padaly různé návrhy – od banánové slupky na dlaždičkách přes namydlení schodů až ke zhypnotizování a nevědomém podpisu abdikace – avšak humanitární hledisko krajní řešení vyloučilo.

„Musí odstoupit naprosto dobrovolně,“ bazíroval na etickém postupu tajný šéf tajné rady, „tak co na něj máme?“

„V kasinu neutrácí..“

„Milenku nemá..“

„Alkoholu se štítí..“

„Na potkání zdraví první..“

„V tramvaji dává přednost starším a za jízdy se drží..“

„Kdyby aspoň občas vzal nějaké to všimné“, zoufal si šéf, „ale ani to ne! A co minulost?“

„Nic. Jako pionýr byl vzorný, starý papír sbíral..“

„To je ale pech. A co Dušek z odborů? Neleží mu Šmerda v žaludku?“

„Říkal sice něco o tom, že když ještě dělal výpravčího, že mu tam nějaký cvalík počmáral nádraží sprostými obrázky, ale byl to prý nějaký Ferda, ne Šmerda.“

„Ferda nebo Šmerda, na písmencích nezáleží! S touhle temnou minulostí ministra dál dělat nemůže. To snad pochopí, když mu nedošlo, že je na ministerstvu jenom jako předSkokan.“

Jan Dvořák