„Tak další,“ ozval se komisní hlas imigračního úředníka na newyorském letišti, a z okénka vystřelila rozevřená dlaň, očekávající pasažérův pas.
„Tak vy jste Rus?“ zbystřil úředník pozornost, když viděl nápis v azbuce, a hned se proto zeptal. „Na jak dlouho sem jedete, a co tady budete dělat?!“
„Jen na pár dnů, máme tu nějaké zasedání.“
„Byznys?“
„To zrovna ne, je to spíš politika..“
„Moment, moment, politika. Poslyšte, nejste vy náhodou komunista, a nejedete k nám dělat propagandu?“
„Komunista? To nejsem. Tedy kdysi jsem byl v KSSS, to ano, jinak to nešlo, bývalý komunista, to jsem“, připouštěl muž.
Úředník se ironicky pousmál. „Co mi to prosím vás vykládáte? Jednou komunista, pořád komunista. To je to samé, jako by někdo říkal, že je bývalý neg.. chci říct Afroameričan!
Podívejte se, já vás do Států pustit nemůžu. Dokonce bych vás nemohl ani pustit do tranzitu. Vy jste moc velké bezpečnostní riziko, že nám budete rozvracet demokratický systém!“
„No dovolte?! Víte, kdo já jsem? Já jsem jedna ruka s panem Kerrym!“
„Na mě takový řečičky neplatí. Ale dobře, že jste se o tom komikovi zmínil. Budu muset upozornit DHS, že se Jim Cerray stýká s podezřelou osobou z Ruska, pane, pane Lavrove! Další“.
Hned za Lavrovem stál ministr zahraničí ČLR, který je v Číně komunistou číslo 3, a když mu úředník rovněž odmítl vstup do země, bez okolků ministr zavolal Obamu, ať okamžitě zjedná nápravu, nebo ať ihned splatí těch třináct set biliónů USD, co Číně Amerika dluží.
„Sergeji, promiň,“ omlouval se odpoledne Kerry Lavrovovi při jednání OSN, „ ten úředník byl příliš horlivý. Oni ho sem převeleli z Atlanty, a tam to berou šmahem – komunista bývalý, jako současný, pro Jižany je to nastejno. Nepustí je ani do tranzitu. To víš, mají pořád k lidem s jinou barvou předsudky. Právě teď měl o tom se mnou řeč český ministr Zaorálek ..“
„Toho taky nechtěli jako bývalého pustit?“
„O něj nešlo, ten prošel hladce, toho kontroloval jiný úředník, ale jednu jejich poslankyni v Atlantě nepustili..“
