Mezi kulturní frontou - filmaři zejména- panuje pozdvižení kvůli postupu Ministerstva kultury, které furiantsky „stáhlo“ zamýšlené ocenění in memoriam slavnému režisérovi Schormovi, protože rodina je demonstrativně odmítá převzít.
Pokud však ministr cenu přesto neudělí, komise, která Evalda Schorma ocenit navrhla, na protest proti zvůli moci rovněž demonstrativně rezignuje.
Veřejnost je z toho demonstrování poněkud zmatena.
-Bédo, rozumíš tomu, že Schormova rodina odmítá cenu převzít?
-Rozumím. Nechtějí si zadat s vládou, kterou podporují komunisté a v jejímž čele stojí pochybná osobnost s nevyjasněnou minulostí.
-Že mají pifku na komunisty, to bych pochopila. Ovšem na druhé straně to bylo právě za komunistů, kdy Schorm točil tak skvělé filmy, bylo jich deset, a v nich si před režimem nebral servítky.
- Ale po osmašedesátém mu komunisté přece natáčet zakázali. Musel se živit režírováním po českých divadlech a v Laterně magice, nebo venku třeba ve Stuttgartu, v Marseille a dokonce až v takové dálce jako je americký Detroit.
-Za to ovšem mohli zlí komunisté, normalizační. Ne ti z šedesátých let, kdy ledy tály a oni si navlékli lidskou tvář a nechali ho točit i protirežimní filmy.
-To je demagogie, Bédo. Co ta rodina proti dnešním komunistům má? Copak oni lidskou tvář nemají? Jen se koukni třeba na Filipa. Vidíš na té dobrácké usměvavé líci snad něco nelidského?
Rodina by medaili převzít měla. Není důvod, proč ne. Dnešní komunisté jsou přece stejně hodní, jako ti hodní před normalizaci. Nikomu točit nezakují - když si na to sežene peníze.
