Sir Humphrey nahradil J. Nagyovou

„Sire Humphrey, jsem rád, že moji bleskovou nabídkupřijímáte,“ kvitoval premiér s povděkem rozhodnutí protřelého „šíbra“ státse pravou rukou těžce zkoušeného Petra Nečase.

"Nebo se snad mýlím?“

„Ó, to nikoli, pane premiére,  mám ovšem dvě drobounké pochybnosti.., “ a rozpačitě se odmlčel.

„Ven, s nimi, sire.“

„Inu, dobrá. Tak zaprvé, zda jste nepřehlédl, jakého jsem pohlaví..“

„Přece mám oči,“ ujistil ho premiér, „ a navíc to u nás nehraje žádnou roli, důležité je, abyste dřel jako paní Nagyová, tedy jako kůň..“

„Jiste, pane premiére, můžete se spolehnout.

A teď ještě drobnost druhá. Jak jste zajisté registroval, můj český přízvuk a styl řeči bohužel není vybraně pražský, tedy horních deseti tisíc podnikatelských kruhů, jako pánů Rittiga či Janouška,  ale je poněkud konzervativnější. To víte, bohemistické kursy na Oxfordu jaksi pokulhávají za živým jazykem u vás.“

„Ale to vůbec nevadí, sire“, uklidňoval premiér, " já rovněž preferuji klasický styl vyjadřování, tedy jasné a srozumitelné sdělování bez nějakých dvojsmyslů, skrytých narážek nebo snad kryptogramů. V tom si budeme rozumět,“ uzavřel premiér a na tváři sira Humphrey se rozhostil úsměv.

„Jsem hluboce poctěn vaší důvěrou, pane - pane premiére. Máte pro mě nějaký akutní úkol? Například ohledně psího žrádla, nebo krtečků?

„Jakých krtečků? O žádných nevím, nevěděl jsem, a vědět nebudu.“

„Jistě, pane premiére. Rozkecám, tedy budu to šířit dál. Vidíte? Už si ten živý jazyk začínám osvojovat.“

„Jo, rozkecejte to - jestli tomu bude ještě někdo věřit. Kromě koaličních partnerů, samozřejmě.“                                     

" A jde vám snad o někoho jiného, pane premiére?"