Šifra mistra Rolfa čeká na rozluštění

Uměnovědcům na poli výtvarného umění se otevřel nečekaný prostor k bádání, a to na místě, kde by to nejméně čekali.

Plzeňská věznice si vyzdobila zasedačku obrazy z vlastní – chtělo by se napsat: tvůrčí dílny, ale byl to trochu jiný prostor než ateliér – cely. Obýval ji po pětačtyřicátém roce generál wehrmachtu, který podepsal v Praze německou kapitulaci, jinak vystudovaný malíř Rudolf Toussaint.

A protože se choval vzorně a „účinně spolupracoval“, a ve vedení věznice byli zřejmě milovníci výtvarného umění, dostal možnost krátit si dlouhý pobyt malováním. Dokonce velmi velkých pláten a pravými olejovými barvami. (Zda materiál hradil stát, nebo jestli do Plzně posílali marky generálovi příbuzní, se v novinách nepíše.) Obrazů se zachovalo jenom osm, ale dost jich prý skončilo jako dar důležitým lidem a jistě i na zdech obýváků velitelů věznice.

Generál, jak můžeme vidět, maloval velmi přístupně. Žádné moderní mazanice, kdy nepoznáte, jak vlastně obraz pověsit, kde je spodek, kde vršek – a ono je to vlastně jedno.

Mistr Rudolf pracoval metodou, za níž by se nemusel stydět žádný vyznavač socialistického realismu u nás či v SSSR, nebo ještě předtím ti největší mistři národně - socialistické tvorby v Německu.

Proto jeho obrazy, jako dar, mohly paradoxně bez pohoršení zdobit třeba i sekretariát KSČ jako důkaz úspěchů v převýchově vězňů.

Jeden z obrazů však skrývá jisté tajemství, alespoň před divákem. Zachycuje venkovskou idylku, kdy o polední pauze při polních pracích několik zemědělců sice odpočívá, avšak zároveň soustředěně naslouchá ženě v rudém šátku její předčítání z novin.

Ale z jakých?

To mistr Rolf zamlžil. Titul ani písmo nejsou zřetelné, jen tušíme fotografie. Kdo na nich je, to si vzal autor na konci šedesátých let, už v Německu, do hrobu.

Jde o RUDÉ PRÁVO? 

Proč ne, byl by to výraz vděku za vlídné zacházení a možná i známka skutečného posunu generálových hodnot.  Orientovat se podle oblečení postav je zavádějící vzhledem k letitému odtržení autora od reality - a kdo ví, zda generál mezi zemědělci vůbec někdy někde byl a jde o projev čiré tvůrčí fantazie.

Mohl by to být rovněž NEUES DEUTSCHLAND, deník německých komunistů.

Ale také třeba sovětská PRAVDA. Ti prostí lidé, se zájmem o vše nové, by mohli být třeba z žírné Ukrajiny.

Kdo ví, možná si generál vzpomněl na idylku třicátých let doma a zobrazil předčítačku listu Völkischer Beobachter. Byl by to parádní žertík.

Takže šifra mistra Rolfa čeká na vyluštění.

Jan Dvořák