Někdy se nechováme dost vlastenecky. Obdivně vzhlížíme k nekonečným zahraničním seriálům z policejního a soudního prostředí, a přitom si neuvědomujeme, že srovnatelné kousky nám nabízí i domácí prostředí.
A tady platí, že nejlepším scenáristou je život, a když se navíc povede v jednom seriálu skloubit třeba klinické prostředí s jednáním soudů a s nejednáním policie, je o dlouhodobou podívanou vystaráno. Ale i ta může jednou skončit.
- Tak nám tu budovu konečně vyklidili, a je po seriálu, Bédo.
- A ty sis to vyklizení snad přála? Po tolika letech koukání teď najednou nic? Všechno skončilo, když už jsme si zvykli? Mohl to přece být fantastický nekonečný seriál, jako je třeba Ulice.
- Zvykli jsme si, to jo, Bédo, ale musíš uznat, že děj byl furt na jedno brdo: soud přikázal vyklidit – a nic. Další soud přikázal vyklidit – a nic. A tak pořád dokola. Jednou to skončit muselo. Natahování by bylo trapný.
-Nebylo by trapný, kdyby televizákům nedošly nápady. Proč třeba nenatočili několik dílů o těch třech aktivistech, co zůstali na střeše? Mohlo se to jmenovat Tři ve vikýři.
-Tak už nekandiduj a přepni to z kliniky na Ordinaci nebo na Modrý kód, tam se pořád děje něco nového.
-Stejně věřím, že se brzy dočkáme nějakého možná ještě povedenějšího remake...
