Senátorům by měli ulevit! S bídou mají čas žalovat prezidenta

Veřejnost není apatická. Parlamentní komory jí fuk nejsou, protože za neužitečnou žvanírnu je nepovažuje. O legislativní proces jeví zájem a jeho zkvalitňování ji na srdci leží.

-

- Já ti Bédo řeknu, že senátorkou bych být nechtěla. Vždyť oni jsou v jednom kole, a nestíhají schvalovat zákony, které jim sněmovna posílá jako na běžícím pásu. No já se nedivím, že se teď senátoři ozvali a chtějí, aby na projednání neměli jenom měsíc, ale dva, když jsou ta důležitá pojistka.

-Já bych to jejich přetěžování tak černě neviděl, Liduš.

-Jak to? Vždyť je jich proti sněmovně strašně málo, jenom 81, a poslanců je 200. Při takové převaze se jim to navymýšlí zákonů! A jak to můžou potom v tak malém počtu senátoři zvládnout?

A to ještě na to mají třeba jenom osm schůzí za rok!

-Osm? To sněmovna ročně schůzuje aspoň dvacetkrát.

-Tak vidíš, jaký je to nepoměr.

-No jo, s tím by se opravdu něco dělat mělo. Chtělo by to, aby senát taky zasedal dvacetkrát, pak by stíhal.

-No jo, ale co lidi? Ty bys nechal na holičkách?

-Jaké lidi?

-Přece marody v čekárnách, klienty na obecním úřadě, na hejtmanství, v právních kancelářích, studenty na středních i na vejškách? Ti by se pak nedočkali, kdyby senátoři pořád vysedávali v Praze a neměli na ně čas.

-Máš pravdu, Liduš, tudy cesta nevede. Aby senátoři bez stresu  všechno stíhali, a ještě jim zbyl  čas dávat na Zemana kvalitní žaloby za velezrádné chování, muselo by jich být aspoň třikrát tolik. O tu legislativní smršť by se pak spravedlivě podělili.

-Šedesát dnů na projednávání místo třiceti je opravdu nespasí.