Procházka starou Prahou přiměje člověka k pomyslnému smeknutí nad prozřetelností předků. Nechali vystavět honosné paláce, které se staly důstojnými sídly dnešních ministerstev.
Například „kultura“ se nachází v Nostickém paláci.
-Ty, Bédo, tamten týpek, co se motá kolem vrat kultury, není ti nějak povědomej?
-No jo, Liduš, je. Z televize, viď? Nehrál on v Okresním přeboru toho opilce…
-Ale ne, spíš v Mostu… nebo snad..
- Kdepak, to je ten Staněk, co se musel z tohohle ministerstva pakovat.
-Myslíš? Vždyť se tak přihloupě směje, a ani se neoholil – ten, a kultura?
- Máš pravdu, Staněk to není, ten se holí, pan docent, dokonce tak důkladně, že stačil oholit i jednu kulturní památku. Ale tohle je Šmarda, kvůli kterému může padnout vláda, když ho Zeman ministrem nejmenuje.
-A co tady dělá?
-Co by? Přišel si aspoň zvenku obhlédnout ministerstvo, aby věděl, do čeho poleze, kdyby mu to náhodou klaplo.
-Pojď, pozdravíme ho, je takový osamělý.
-Dobrý den, pane - primátore.
-Dobrej, cha, cha, cha, cha, dobrej, sousede a sousedko. Nezlobíte se, že vám tak říkám, že ne? To víte, jsem z menšího města, tam se při potkání takhle oslovujeme, známe se všichni, cha, cha, cha. A nejsem žádný primátor. Jsem starosta. Cha, cha, cha. Pojďte, uděláme si společné selfíčko. Jsme přece kultůrní, ne? Tak pozor, řekněte: Romadur! A je to tam.
No, rád jsem vás poznal.
-Tak na shledanou, pane primátore..
-Bédo, proč si mu znova řekl primátor?
-Proč? Chtěl jsem mu udělat obyčejnou radost, když je tak komuni..komunika...
- Myslíš, upovídaný?
- Družný! Žádný intoš, co vymetá divadla, výstavy a galérie, prostě kádr jako dřív - a jak byla tenkrát, panečku, kulturní fronta v lati!
Se jmenováním na ministra mu to od Zemana asi bohužel nevyjde, tak jsem ho aspoň já povýšil takhle.
