Sekáči z Kocourkova

Když klient banky se „sekne“ a peníze pošle na účet kam nechtěl, má velkou šanci, že nakonec doputují tam, kam mají.

Finanční ústav na klientovu prosbu (někdy zoufalou) majitele účtu na chybnou operaci upozorní a ten – pokud se nemýlím – má dokonce povinnost peníze poslat zpátky.

Splete – li se ovšem instituce nebo státní správa, například když jako následek „porcování medvěda“ ve Sněmovně pošle dotaci 8 miliónů korun na špatnou adresu obci se shodným jménem vesnice, které peníze „přiklepli“, dělat se s tím nedá nic. Je to absurdní a píší o tom Hospodářské noviny. Ten článek o Kocourkovu stojí za přečtení a může vám z toho přecházet zrak nebo se udělat i jinak špatně.

Stejně jako před pár dny při čtení zprávy o tom, kterak jisté ministerstvo podpořilo projekt za 29 miliónů, jehož výsledkem byl přístroj na vyhledávání lidí, zasypaných následkem zemětřesení nebo jiných katastrof. Úkol byl splněn s podivuhodným českým koumáctvím. Páteří systému je obyčejný lékařský stetoskop (kterým doktor poslouchá vaše srdce nebo tep při měření tlaku) a nějaká kovová tyč. Roli zcela zásadní však hraje operátor. Musí to být výhradně  s e n z i b i l, aby dokázal cítit nepostřehnutelně lehké vibrace či neslyšitelné zvuky. Proutkař s dispozicí pro vodu by kvalifikačně neobstál.

Jsou to podle mého soudu velmi pěkné seky, i když každý z jiné krabičky. V případě prvním se peníze bohudík nerozpustily. Chybný, zato šťastný adresát si za ně opravil školku a správný smutný svůj problém může vyřešit veřejnou sbírkou na inovaci radnice.

A miliónový přístroj? Kéž by nalezl aspoň využití na politické scéně a přispěl k hledání ztracených preferencí některých stran. Ale s tím nic nesvede už ani senzibil.

To jiným stranám stačí fluidum charismatického vůdce a pár magických slov – dohnat a předehnat (třeba Německo, přinejhorším to Východní) – a rodí se jim další voliči.

Pěkné seky, kam se podíváš.

Jan Dvořák