Šéfkotelník M.T. nám už zatopil

Napsalo se o tom už hodně, že si nedokážeme vážit politických veteránů natolik, aby ve výslužbě měli důstojné podmínky k životu alespoň na úrovni osminásobku průměrného důchodu -

když už jim nejsme schopni či ochotni zprostředkovat odpovídající zařazení ve státní či jiné správě.

Člověk se pak nemůže divit, když zapšknou, hudrují, hledají na svých nástupcích hnidy a nejraději by s vaničkou vylili i reformní dítě, když už jej, po mnoha upřímných pokusech zplodit sami nedokázali.

Nezřídka se pak ze společnosti vyčleňují, stávají se méně přizpůsobivými a nakonec i obtížně zaměstnavatelnými. Jen někteří z nich se dokážou ode dna odrazit a sami si najít čestný způsob obživy.

Aktuálně se takový návrat do života podařil jednomu z bývalých českých politiků, nad nímž už leckdo zlámal hůl a on sám nad sebou alespoň dvě.

 „Musíš to dokázat,“ řekl si a pevná vůle přinesla své ovoce, aniž by přitom navštívil Drábkův pracák.

Od včerejška nastoupil v zaměstnání, které by leckomu jinému poněkud smrdělo a mohlo by odradit tím, že se vykonává často i v potu tváře a ke špíně v něm není daleko, avšak pro chlapa s gulema zdá se být teplárna tím pravým ořechovým. Navíc s sebou přináší zatím ještě Kalouskem nezdanitelné benefity: v zimě je tam teplo a v létě ještě větší.  A dokládá skutečnost, že i život ve špíně, stejně jako politika, může být  posláním.   

„Však já vám ještě zatopím!“ vzkázal M. T. veřejnosti.

(momentka z ranní směny zachycuje M.T. v okamžiku komunikace se svým pomocníkem M.D.) 

„Hergot Marku, co je s tím uhlím? Už zase dochází!“ zařval na pomocníka. „To mám snad přikládat těma prachama za Pandury?“

Jan Dvořák