Šedesátikorunové nedorozumění kolem pacienta Hegera ministr vyřešil

Připadají mi nechutné všechny ty řeči kolem prkotiny nezaplacených - a přitom velmi sporných - 60 kaček ministrem Hegerem při hospitalizaci v českobudějovické nemocnici. Nebyl tam přece jako šéf resortu, ale jako obyčejný pacient, který se nemusí vyznat ve všem, co kdejaké ministerstvo vymyslí. 

Pak, to už zase jako ministr, po poradě s právníky a s Legislativní radou vlády - protože patent na rozum nemá ani on - dospěl k názoru, že zákon poplatek s největší pravděpodobností předpokládá. A to i v tak složité situaci, kdy nestráví na lůžku dvacet čtyři hodiny, a že při psaní zákona to myslel (asi) právě takhle, a proto 60 korun ukázněně zaplatí na fakturu.

Za celým úsměvným příběhem z ranku pokropeného kropiče by se mohla udělat tečka, nebýt však televize. V ní totiž ministrův mluvčí prohlásil, že úřad fakturu po doručení samozřejmě proplatí.

A byl oheň na střeše! Dezorientovaný divák mohl nabýt klamného dojmu, že snad ministerstvo za svého šéfa šedesát korun, jak se říká, zatáhne. To ani náhodou v situaci, kdy stát si nemůže dovolit být sociálně štědrý. Bylo pak hrubou chybou televize, že se nezajímala, co se bude dít po vyrovnání faktury dál. Dozvěděla by se totiž, že externí právnická firma připravuje smlouvu, v níž se ministr zaváže uhradit úřadu částku 60 Kč ve 12 ti měsíčních splátkách formou srážky z platu.

Upřímně řečeno, i kdyby ministerstvo za svého šéfa poplatek uhradilo, bylo by na tom podivného pramálo, vždyť si jako ústavní činitel může marodit jak dlouho chce a beztak mu jde plat celý, zato však, na rozdíl od nás, žádná nemocenská.

V pivovaru si taky nikdo neodřekne deputátní pivo, stejně jako ministr dopravy by za lůžko ve vlaku zaručeně neplatil a ještě by mu odboráři salutovali. A lze předpokládat, že i pohřební ústav by svému šéfovi dal na poslední cestu alespoň sezónní slevu a tupě by na něm nevyžadoval vstupní poplatek. Jenomže znáte lidi, kvůli šedesáti kačkám by oblíbenému ministrovi chtěli vrtat koleno, a v obyčejním standardu k tomu!

Jan Dvořák