„Pane Bretschneidere, taky mi něčím přispějete?“ zeptal se Švejk spolustolovníka a přistrčil před něj porcelánové prasátko.
Muž, který (tajně) pomáhá a chrání monarchii, zabafal z viržinka a obezřetně se zeptal:
„Vy snad žebráte, Švejku? To už vám to kšeftování s ukradenými mazlíčky nevynáší?“
„Nestěžuju si“, ujistil policistu Švejk. „A ty němé tváře nekradu, jde o opuštěné chudáčky, to byste mi křivdil. A nežebrám, tohle je sbírka, pane.“
„Sbírka? Něco jako kdysi byla na Národní dívadlo?“ vyzvídal.
„Némlich tak, pane Bretschneidere“, ujistil ho.
„A co by se za ty peníze mělo postavit, když už stojí všecko?“ ptal se Bretschneider nedůvěřivě.
„Postavit nic.“
„Nic? Tak na co ty peníze potřebujete?“ nechápal.
„To záleží na tom, kolik jich vyberu“, oznámil tajemně.
„Takže vy nevíte, na co sbíráte, a teprve pak se uvidí?! Člověče, jestliže nemáte žádný záměr, tak vám nikdo nic nedá, protože si budou myslet, že ty peníze prošustrujete, že jste podvodník!“ A zpražil Švejka podezřívavým výrazem.
„Ale já plán mám. Chtěl bych se totiž dopustit nějakého odvážného výroku na adresu… císaře pána..“ Bretschneider zbystřil pozornost, ale Švejka nepřerušil, ať se panáček pěkně odkryje.
„A to výroku silného podle toho, kolik vyberu, abych měl na pokutu, kterou na mně bude císařská kancelář u soudu vymáhat. Takže buď řeknu, že císař pán už neví, co dělá, že je blem blem..“ Bretschneider málem nadskočil.
„Nebo povím, že císař pán není obyčejnej tur, jak si lidi myslí, ale že je tur korunovanej, nebo prozradím, že kvůlivá těžké chorobě, která je státním tajemstvím, nám císař pán dýl než do švestek nevydrží.“ Vzal do ruky prasátko a vysvětloval dál.
„Ten první výrok šacuju tak na milión, ten druhý o volovi bude asi dražší, tak za tři. No a na ten třetí, poměrně dost poplašnej, bych potřeboval pět miliónů. To je taková obvyklá taxa i u prezidentů.“
Bretschneider pokýval hlavou a řekl vemlouvavě: „Ale to všechno jsou velké peníze. A proč byste je měl Švejku shánět, jestliže můžete být ještě odvážnější, a přitom vás to nepřijde ani na kačku?“
„Opravdu? A co mám tedy říct, abych to měl zadarmo?“
„Řekněte, že císař pán to má už dávno za sebou, a že za něj všude vystupuje jeho dvojník.“
„Tak jo,“ spokojeně odpověděl Švejk. „Tak to říkám.“
„No výborně“ zajásal Bretschneider. „ A když jste to teď řek, tak já vás rovnou seberu a zcela bezplatně vyfasujete provaz, a ne pokutu..“
- - - - - - - - - -
To panu Bartíkovi, který na dálku diagnostikoval u prezidenta rakovinu a hned to vyslepičil, provaz nehrozí.
Ale každá sranda něco stojí, a jeho zřejmě stát bude, pokud prezident doloží, že právě touto chorobou netrpí.
Pan Bartík by uvítal, kdybychom projevili při důsledcích jeho činu finanční spoluúčast.
