Kdo v pátek večer viděl v televizních Událostech lidoveckého šéfa Belobrádka, musel být poněkud překvapen tím, co říká.
KDU-ČSL, respektive její předsednictvo souhlasí s nabídkou na ministerstva zemědělství, kultury a jedno křeslo bez resortu.
Říkal to znechuceně, se zjevným osobním odstupem, protože ještě hodinu dvě předtím rozdával médiím vyjádření, že velmi pochybuje o tom, že strana se s navrženými posty spokojí. Je mezi nimi sice superpriorita zemědělství, splněný požadavek, z něhož ustoupit za žádnou cenu nechtěli, ale přesto je to prý málo, chybí ještě aspoň jeden, dva důležité resorty k nabízeným dvěma. Je to nedůstojné, trval odpoledne furiantsky na svém.
Večer pak už, jak se říká, čuměl na drát, když předsednictvo s poslední Sobotkovou nabídkou souhlasilo. Ještě se to snažil zpochybnit tím, že možná sobotní republikový výbor rozhodne jinak, ale sám tomu zřejmě nevěřil. Ač předseda, stál tam jako kůl v plotě, který nechápe, proč ho vlastně nejbližší spolupracovníci nechali ve štychu a jeho snahu vyhrotit situaci, kdy by Sobotka mohl - ale také nemusel - ještě jedno ministerstvo přihodit. Hru vabank mu prostě zarazili. Což třeba u patologických hráčů vzbuzuje nepřiměřené reakce.
A aby si Bělobrádek z de facto dílčí vnitrostranické porážky trochu ulevil, ačkoli má, co p ů v o d n ě chtěl, kopnul si v novinách do Sobotky, a ještě se mu vysmál: “Tím, kdo prohrál vyjednávání, je ČSSD, my jsme tak napůl..“
Člověk by měl chuť říct něco o nekřesťanském frackovi, ale to je snad z chování pana předsedy zjevné.
Jisté je, že to Sobotka určitě nevyhrál, ale jinak, než myslí pan Bělobrádek. Nevyhrál to s lidovci jako s vládními partnery a s ním jako s budoucím místopředsedou vlády zejména. Jako to s lidovci nevyhrál nikdy nikdo. V některých věcech jakoby měli dědičně velký potenciál a disponovali silnými žaludky. Předsedu sice zarazili za pět minut dvanáct, aby jim Sobotka nedal vale a neutřeli nos, ale o to hůř. Pro vládu – a pro nás, samozřejmě.
