Ruští rezidenti - radost i oči pro pláč

Při třetí vodce v nenápadném bistru kdesi v Dejvicích si starší ze dvou mužů povzdechl:“Job tvoju mať…“

Dopil a rozmáchle zvedl ruku, jakoby se sklenkou chtěl praštit o podlahu. Druhý muž mu reflexivně paži strhl zpět a  sykl: „Míšo, neblázni, tady ne!“

„Tobě je hej, ale na nás to prasklo“, pokračoval bolestínsky parťák  a zamával mu před očima novinami.

Stálo tam, že BIS má „v hledáčku“ ruské agenty, kteří jsou všude, kam se člověk podívá.

„Nakonec se jako rezident budu muset odsud pakovat. Do nějaké Tramtárie! A to jsme si dávali takový pozor… Mrtvé schránky jsme zrušili a spolehli se na internet! Kdo ví, jestli někdo z našich nepřeběhnul na druhou stranu a všechno jim nenapráskal. Ale to vám, vojákům z GRU může být jedno. Máte vystaráno. Radar nebude, ten vám zadarmo zrušil Obama.

A Česká armáda je v rozkladu a taky vás to nestálo vůbec nic!“

Péťa si přiložil prst k ústům: “Ne tak grómko!“

Míša se nedal.“No nemám pravdu?“ A ukázal znovu na noviny. Na jiný titulek, kde Věci veřejné chtějí vzít armádě když ne deset, tak aspoň dvě miliardy.

„A jak vás znám, Moskvě ty Véčkaře nahlásíte jako vlastní akvizici a peníze na jejich výplaty stopíte na konta ve Švýcarsku!“