Rusnokovi ministři mají šílené sny

Roztrhl se pytel s bilancemi úspěšného stodenního vládnutí Rusnokovy vlády, jejíž ministři dokázali v průměru za jediný den propustit 0,82 vysokého úředníka či managera státní firmy.

Svědčí to o vysokém nasazení členů kabinetu, které si však vybírá krutou daň na psychickém stavu ministrů. V obavách o svůj resort nemohou ani usnout. A když už, zdají se jím šílené sny, někdy v nich dojde i k převtělení, jak se to stalo v minulých dnech Janu Fischerovi.

Když se po mučivém snu celý zpocený k ránu probudil, spěchal k oknu svého panelového bytu a teprve poté, když se ujistil, že skutečně vidí sídliště Barrandov a krásnou stověžatou, hluboce si oddechl.

„Nejsem prezident, nejsem prezident,“ zvolal radostně a tak nahlas, že vzbudil manželku.

„Honzo, jdi si ještě lehnout, mluvíš z cesty,“ nabádala ho opatrně manželka,“ cožpak si prezidentem být nechtěl? A teď jsi najednou rád..“

„To víš, že jsem rád, mně se totiž zdálo, že jsem prezidentem, ale americkým,  a že už nemám na výplaty, když mi nechtějí zvednout dluhový strop. Dovedeš si to představit? Brrr.“

Ještě jednou se podíval z okna, zahrada Bílého domu tam opravdu nebyla. Za nebeského chóru popelářského vozu znovu usínal. Jako ministr financí ČR si o Obamových problémech může nechat jenom zdát. Vlastně radši ne, to už se jednou stalo.