Rusáci přijeli!

„Milostpane, milostpane, už víte tu novinu?“ spustila na Švejka paní Müllerová, ještě zadýchaná z toho, jak zdolávala schody.

"Snad nehoří? To by nám v neděli ještě scházelo, člověk se těší, až zase uvidí po té výluce pana Moravce, a ne chlapy se stříkačkami.“

„Nehoří. Ale jsou tady Rusáci!“

„Cože? Proč jste to proboha neřekla hned?!

No, dalo se to čekat, už dvacet let tu nebyli. Taky bych se urazil, kdyby mě tak hanebně vyhnali, jako je. A přitom nám tenkrát jedenadvacátého srpna přijeli bratrsky na pomoc. Neupejpali se a nečekali, až se jich budeme doprošovat.

Kam já jsem jenom dal ten slovník, nevíte, paní Müllerová?“

„Myslíte ten česko-německý, co v něm byl obrázek pana Adolfa?“

„Ale ne, kde to prosím vás žijete? Ten jsem přece v pětačtyřicátém z radosti spálil. Myslím ten česko-ruský, co v něm bylo foto pana Stalina přelepené Chruščovem a Brežněvem.“

„Ten jste taky spálil, na Silvestra, hned po revoluci, když jste přišel z Bojiště. Tenkrát jste statečně volal: Na nový rok budeme mít uzený jazyk - jazyk našich přátel!“

„No dobře, důležitý je, že pes se řekne „sobáka“ a když ho chci střelit, stačí říct: Chatítě sabáku ? Páni důstojníci totiž měli moc rádi němou tvář, zato ta lidská, co jí chtěl pan Dubček naroubovat na socialismus, ta jim vůbec nešmakovala.“

„Oni ty chudáčky pejsky jedli?“

„Co já vím, pod pokličku mě nepustili.  A nevíte, jestli teď páni oficíři přijeli i s paničkami? Musel bych se poohlídnout po nějakých mazlíčcích pro ně.“

„Ale pane Švejk, ono je to jinak, než si malujete..“

„Prosímvás, Rusák zůstane Rusákem. Za trochu bratrský lásky vám dá celou basu vodky a ještě kanystr nafty. Neříkejte, že je to snad jinak?“

„Nechci vás vyděsit, Rusové sice přijeli, ale jako turisti, do hotelu naproti. Dovedete si představit, jaký budou na zahrádce dělat virvál? A to tam mají taky ubytovaný Němce. Jestli začnou spolu pít na družbu...“

„Tak z toho kouká, paní Můllerová, třetí světová. Nevíte, kdy jede autobus do Číny?“

Jan Dvořák