Ruku na srdce – „vrazili“ byste vlastní peníze do politiky?

Musím se přiznat, že jsem se o pana Babiše také otřel.   Ale to bylo už včera, a navíc ze stařecké nerozvážnosti.

Když totiž vidím, že na něm nikdo nenechal nit suchou, nastal čas odložit emoce a nalít si čistého vína. Pan Babiš se opravdu nepředvedl v televizi hezky.

Ale proč? 

Protože je otevřenost sama. Nezná poměry světa médií a drsného zákulisí navenek uhlazené politiky. Baťovsky střihnutý podnikatel, stejně jako kdysi slavný velkošvec rozpoznal, že nynější krize je krizí mravních hodnot a že nastal čas do zkorodovaného systému rázně říznout. Stvořil sice občanskou iniciativu, avšak opomněl, že stejně jako řepka potřebuje i politické hnutí marketink. Najal si však jediného redaktora za směšných šedesát tisíc měsíčně místo toho, aby si jako jiní miliardáři koupil třeba celý nezávislý týdeník nebo soukromou zpravodajskou televizi. Proto platí – i když na to má, a netají se tím - statisícové částky za zveřejnění výzvy k občanům v inzertní části novin, kdežto někomu zběhlejšímu – politickému šíbrovi - by média takové texty přímo rvala z ruky a byly by tahákem předních stran i s patřičně dominantní fotografií otce iniciátora. 

Je vidět, že s pouhým srdcem na dlani, byť s naditou peněženkou v kapse, nemá osamělý politický střelec u nás na růžích ustláno. Myslí to upřímně a snaží se čelit síti poradců, která by jej zbavila toho nejcennějšího, bezprostřednosti. Nakonec se bez nich stejně neobejde. Kdyby už teď měl k dispozici zdatného mediálního trenéra jako ministr Vondra – a ten musí na jeho honorářích sakramentsky šetřit – jistě by v televizi namísto posměšků sklidil úspěch.

A vůbec, kdyby byl z podstaty prohnaný a v jádru jako VŠICHNI, nastrčil by místo sebe nějakou známou mediální tvář. Volných publicistů a moderátorů přece je - a zdá se, že stále bude - dost. On sám by se pak mohl upozadit jako superguru a přísně dbát, aby se hnutí nestalo politickou divizí jeho průmyslového komplexu.

Ale dost plebejských rad.

V prohnilém prostředí se i Andrej Babiš, chce - li uspět - bude muset začít chovat prohnileji. I za cenu bolestného sebezapření. Ale jak jinak vyvést zemi z mravní krize?  A když ne on, tak kdo jiný? A když ne teď, tak kdy? Však ona se ta rozpačitost časem poddá a k smíchu už nebude.        

Jan Dvořák