Rodáci a masakry

Není to zdaleka jen pandemie coronaviru, co se podepsala na duševním zdraví leckoho z nás. Jsou i jiné drastické záležitosti, které mysl neblaze poznamenaly.     

-Asi budu muset zajít za psychiatrem, Liduš.

-Přeskakuje ti snad? To z toho covidu? Ale proč by ti měl lézt na mozek, když máš to štěstí dál si chodit do práce, vídat se s kolegy, a nejsi na samotce doma na office, jako chudáci jiní?

- Z covidu to nebude, ale stává se mi poslední dobou taková divná věc – vždycky, když se něco strašného semele, jako teďka ve Vídni s tím teroristou, jak střílel do lidí, tak se mi automaticky vybaví název jednoho filmu.

-Nějakého hororu? Třeba Masakr motorovou pilou? 

-To ne, ale Všichni dobří rodáci. Nevíš proč zrovna ten?

-Jestli to nebude tím, že ty masakry většinou způsobují místní, co se  v zemi sice narodili, ale mají cizí  kořeny? I když jsou výjimky, jako teď naposled ve Francii, kdy  vraždili cizinci. Ti ovšem měli stejné náboženské kořeny jako francouzští rodáci, kteří masakrovali pokojné spoluobčany předtím.

-Asi jsi na to kápla, ale kapku to nesedí, spíš by to mělo být: všichni ne dobří rodáci. Co myslíš?

-Ježiš, Bédo, mně ti teď najednou něco svitlo v hlavě  jako tobě.

-Taky název filmu?

-To ne. Ale hradu . Orlík.

- Orlík?  A není to spíš Schwarzenberg?  Ten nás teď  v Rakousku v novinách pomluvil kvůli právě tomu, že tady žádné příští dobré rodáky mít nechceme, přičemž to říkal přesně v době,  kdy  ve Vídni jeden takový tamní rodák - islamista - zastřelil čtyři lidi a několik dalších vážně zranil.