Říše a loutky

„A tady je chyba!" řekl s výrazem historikova zadostiučinění Karel Čáslavský v bůhví už kolikáté repríze stále však přitažlivého televizního Hledání ztraceného času.

Reagoval tak na doprovodný text k dobové reportáži o vynikajícím pražském loutkovém divadle, které speaker přejmenoval z Říše loutek na Svět loutek.

Byl by to jistě šlendrián (s jakým se po sedmdesáti letech nejenom v médiích setkáváme zcela běžně), kdyby zřejmě nešlo o záměr.Škoda, že si K. Čáslavský trochu nezaspekuloval, proč k takové chybě, po tehdy jistě důkladném zvažování každého slova i záběru schvalovateli protektorátního týdeníku, vůbec došlo.

 Myslím si, že právě proto.

Dovedu si dost dobře představit, co by se asi stalo, kdyby se v té době v kině ozvala slova: Říše loutek. A to třeba jen dvě minutky poté, co úvodní šot prezentoval jedinečné úspěchy Třetí říše a ukázal její vůdčí představitele.

Kino by zaburácelo a jistě by netrvalo dlouho, co by se autoři týdeníku museli zpovídat gestapu a zřejmě by nikomu nevymluvili, že těmi loutkami nemíní Hitlerovu suitu a říší Německo. I když to slavné divadlo vzniklo dávno před nacistickým režimem, v roce 1920.

Takže zřejmě proto  v týdeníku použili méně vztahovačný Svět loutek. Možná, že tahle pseudochyba, která mnohým došla, popíchla víc.   

O mnoho let později  se prý v jedné výloze komunálního lahůdkářství objevil propagační text (dnes bychom vznosně řekli reklamní banner) s textem: „Jezte ruská vejce - vejce našich přátel!"  Bezelstnost onoho znění musel obhajovat snad Josef Švejk. Záběr takové výkladní skříně by se však ve filmovém týdeníku neobjevil ani náhodou.

Jan Dvořák