Řeči z chodby: Mladej Klaus se s Turkem seknul

Václav Klaus jr. zapochyboval o smyslu dvacetileté intervence v Afghánistánu, a potažmo i o tisícových obětech vojáků včetně našich, když situace je tam evidentně horší než lepší - a hned se stal ve své straně okřikovaným kacířem.

-Pane docent, chudák mladej Klaus, viďte? Napsal, co si lidí všeobecně myslí, a teď má z toho v partaji polízanici. Přitom to myslel tak upřímně.

-Upřímně určitě, pane soused, ale má velkou smůlu, že se tak seknul, chci říct: spletl.

Napsal, že Turecko v Afghánistánu žádné vojáky nemá, a proč je tam tedy máme my, při tak malé armádě. Jenomže ono je tam Turecko má. No, a to mu teď přátelé Turecka, jako profesor Fiala a paní Černochová, dali pořádně sežrat.

-Chtěl jste říct, že mu to vytkli, pane docent?

-Kdyby se aspoň předtím mrknul na internet, neblamoval by se. Teď všechno, co o tom nesmyslu s intervencí napsal, se stáčí na Turecko a on musí mlčet, aby to ještě víc nerozmazával. Přitom měl v principu pravdu.

-Takže tam Turci nejsou?

-Ale jsou. Ovšem je jich málo, proti nám. Jenom pět set, a našich tam teď budou čtyři stovky.

- To je přece o sto miň …

-Na první pohled to tak vypadá, ale když vezmeme v potaz velikost armád, tak z našich 20 000 vojáků jich tam máme celá dvě procenta, kdežto Turci jen jednu směšnou desetinu ze svého půl miliónu. Rozumíte?

-Takže na procenta z velikosti armád tam máme vojáků dvacetkrát víc než Turci.

-No jistě, v porovnání s námi by jich tam museli mít deset tisíc.

-Nebo my jenom dva.

-Vidíte, že ten Klaus má pravdu. Tedy relativní, že ano.

-To znamená co, pane docent?

-No že věci vypadají různě, záleží na tom, jak se na ně díváme.