Ranní kávička

Bývalá první dáma odložila  noviny a šla se podívat do velkého zrcadla, jakoby se potřebovala o něčem ujistit. Pak zvedla z toaletky fotografii, která ji zachytila s nějakou královnou a  spokojeně  porovnávala obě reality

Energicky zvolala  k pracovně manžela:

„Venoušku, čteš?"

„Jo, čtu.

„A co tomu říkáš?"

„Hele, nevíš : domácí mazlíček na  pět?"

„No přece pes! A zprávy jsi už přelousk?" 

„Ale jo.."

„A nic tě nenapadá?"

„Jo, ty povodně jsou hrůza.."

„Ale já myslím ten comeback, co chystá  Zeman i Klaus."

„A co já s tím? Blázni.."

„Nechceš se přidat?" říkala už vemlouvavěji paní Dagmar a přibližovala se ke stolu.

„To tedy ne. Já už se o politiku nestarám. Je to svinstvo!"

„Tak nestaráš?  A co ti to tady upadlo na koberec :

 'Pohyb ve společnosti se začíná stále povážlivěji srážet s nehybností moci, roste společenské napětí a začíná hrozit nebezpečí otevřené krize.'

To snad není politika? "

„Ale to je jen Několik vět, ta stará výzva  Jakešovi. Trochu jsem uklízel."

Jan Dvořák