Hned poté, co se předseda Hamáček tu radostnou novinu dozvěděl během účinkování v Moravcových Otázkách, rozeslal svým spolupracovníkům z vedení esemesky.
Na pondělní ráno svolal operativní poradu s jediným posláním, nalít optimismus do myslí některých kolegů, jejichž mínění o perspektivě partaje je poněkud skeptické.
„Viděli jste včerejší Otázky?“ zeptal se Hamáček s radostným výrazem ve tváři na úvod schůzky.
„Já jo," horlivě přisvědčila Maláčová a hned na ni navázal Petříček, že on taky, a ještě dodal:
„Byl jsi šéfe skvělej, jak ses obul do Benešové kvůli zákonu o zástupcích a taky do Vojtěcha, že nechce rozředit rezervní fondy pojišťoven.“
„Fakt, dobrý," podotkl Onderka, zatímco Šmarda šťouchl Hamáčka chlapsky do zad a široce se rozesmál.
„A to je všechno?“ ptal se předseda poněkud zklamaně. „Ničeho jiného jste si nevšimli?“ dodal a rozhlédl se po ostatních, kteří se tvářili rozpačitě.
„No, taky jsem si všiml nových preferencí,“ řekl poněkud bázlivě Petříček a pokrčil rameny.
„Ty jsem měl právě na mysli! A co tomu říkáte?“ Mlčení prolomil až Šmarda. „Nic moc, tedy.“
„Jak to, že nic?“ oponoval Hamáček. „Potvrzuje se trend, že se stáváme nejsilnější partají na levici, protože už podruhé jsme na tom líp než komunisti.“ A zamával grafem s preferencemi.
„Ale v červencových odhadech jsme měli 6,5 procenta, a v srpnu už jenom 6 procent," nezdálo se to Onderkovi. „To je půlprocentní sešup, přece.“
„Když se na to díváš takhle, tak to tak může vypadat,“ oponoval Hamáček.
„Ale všimni si, že v červenci jsme komunisty válcovali o jedno procento, oni měli tehdy jenom 5,5“, analyzoval průzkumy předseda. „A teďka“, pokračoval, „teďka už máme před nimi náskok 1,5 procenta, když oni mají jenom 4,5 a my 6. To je trend našeho náskoku!“
„Takže příště ten odstup může být ještě větší?“ ptala se Maláčová.
„To může,“ optimisticky prohlásil předseda.
„My 4 procenta a komouši 2," špitl k Onderkovi prostořeký Šmarda.
