Rada Vacátko a policejní IZIP

„No konečně jste, Bouše, z direkce zpátky!" spustil rada Vacátko na inspektora, jakmile se objevil mezi dveřmi.

„Pane rado, promiňte, ale ono to není jen tak.., “ bránil se Bouše, ale Vácátko ho usadil.

 „Kdyby to bylo, jak říkáte, jen tak,  tak..tak bych právě vás do té centrální kartotéky otisků neposlal, protože, vy,“ a teď to znělo jako uznání“, „vy máte na ty jejich papiláry nejlepší oko.“  Příští otázka už nepohladila. 

„Tak kdo tu kasu udělal, Bouše?“

„To, bohužel, pane rado, nevím. Jeho otisky na kartičkách nebyly.“

„Opravdu? A díval jste se důkladně?“

„Probírali jsme kartičky se starým Hrdličkou, a ten dělal daktylky ještě před válkou – a nic.“

Rada si povzdechnul. “Buď se nám tu narodil nový kasař, a je to pitomec, že  nechal u káči lahev od piva s otisky ..“

„Nebo k nám do revíru přišla škodná odjinud, když dovolíte pane rado,“ vmísil se do debaty inspektor Brůžek.

„No dobře, ale když přišel odjinud, a má už něco za sebou, protože tu práci neodvedl špatně, tak by v té kartotéce přece být měl! Kvůli tomu jsme ji s velkou slávou zařizovali,“ oponoval Vacátko.

„To by ovšem i páni radové odjinud museli dbát, tak jako vy, na pořádek. Něco někdo provede, šup s daktylkami do centrály! A ne sušit si je na stanici.“

„Chcete říct,“ formuloval opatrně Vacátko, „že je v tom pěkný svinčík?“

„Tak nějak to bude, pane rado,“ připustil Brůžek.

„To máte to samé jako s tím IZIPem, přisadil si Bouše, „tam taky skoro nikdo nic nezapisoval, tak k čemu jim to bylo?“

„Tak dost, pánové!“ utnul debatu rada Vacátko. „Ať si dělá pan ministr zdravotnictví, co chce, když se ani nezmohl na to, aby doktorům ty zápisy nařídil, a teď se diví, kolik že ta legrácka stála. To u nás, u nás máme jinčí…tedy..no, necháme té politiky.

Mrázek, jdou se podívat na Ferdyše!  V Jedové chýši se nechal slyšet, že chystá velkou ránu. Že on tu flašku někde šmajznul v popelnici a pak ji k té kase, co vybral, narafičil....

Jan Dvořák