Puč na radnici, paní Müllerová, se trochu nepoved

„Milostpane, jsem moc ráda, že i v téhle těžké době se najdou lidé, kteří nenadávají na poměry a nebojí se říct, že jsou šťastní“ svěřila se Švejkovi se slzami v očích paní Müllerová.

"Vy o někom takovém víte?“

„Cožpak jste neslyšel, jak pan doktor Šťastný v televizi říkal, že je šťastný?“

„A to si měl snad vymýšlet, že se jmenuje Nešťastný? Za to by ho taky mohli zavřít.“

„Ale on pan Šťastný říkal, že je šťastný proto, že primátorem zůstal pan doktor Svoboda, a že mu přeje pevné zdraví do dalších let na radnici.“

„Tak tenhle Šťastný? Ale ten teď musí být nešťastný, a ne šťastný. Chtěl se zbavit primátora a tak zbořil starou koalici.“

„A proč by z toho měl být nešťastný?“

„Koalici sice novou má, ale jeho partaj ztratila v Radě převahu a primátor se udržel. V noci se na tom domluvil a Šťastnému o tom ani necek. Tomu se říká, milá paní, nezdařený puč!“

„Šmankote…“

„Takoví lidé se za války staví ke zdi.“

„Ale teď ve válce přece nejsme.“

„No to má pan Šťastný kliku, takhle se to odbylo jen gratulací pana premiéra, jak pěkně to zařídil.“

„Takže je vlastně šťastný, i když je nešťastný.“

„Já bych se s tou češtinou moc nepáral - když jsme tady jenom my dva - a řekl vám, co pan doktor Šťastný určitě bude, on je teď pořádně na…“

„Naštvaný, viďte?“

„Vy mi snad vidíte do hlavy, co chci říct. Teď pan doktor sice něco brumlá, že primátor jednal nestandardně, ale kdo tu sakra propagoval ten nadstandard u doktorů, když ne on?“

"Maj recht, jestli si připlatili za robota, zůstaly jim čisté ruce."

Jan Dvořák