První pracovní den nového šéfa ČT

„Pane generální, pane generální,“ volal za Petrem Dvořákem vrátný z Kavčích Hor, když nový šéf si to zamířil rovnou k výtahu.

„Ještě klíče. A taky ty od sekretariátu.“

„On tam ještě nikdo není?“ podivil se ředitel a vzápětí se mu dostalo odpovědi od lehce zmateného „klíčníka“: „No, dneska, dneska ne. A zítra, pokud přijdete, taky... asi...ne“

„Proč bych neměl chodit?“ řekl si spíš pro sebe Dvořák. To tady měl Janeček pěknej holubník – jednou do práce jo, podruhé ne."

„A, pane generální, při odemykání dveře trochu nadzvedněte, a pak už stačí jen dvakrát nebo třikrát do nich bouchnout - a je to. Pan Janeček měl na to za těch osm let už takový grif, že to bylo raz dva – třeba by vám poradil..“

Takže tohle je ta proslulá neoválná pracovna, pomyslel si generální trochu na měkko, když po několika bouchancích – jako když se dobýváte na hluchého – vešel dovnitř a opatrně usedl do křesla. Tak odtud bude velet k útoku na komerční televize, aby jim odradil diváka hodnotným programem…Krásná představa.

No jo, ale s kým do toho půjde?

Že vedení „vzalo roha“ dřív než stačil nastoupit, mu situaci ulehčilo, ale hromadné výpovědi, když je tu takové ticho po pěšině, to nečekal. Dali mu to vítězství pěkně – a toho příměru se použít nebál – sežrat. Generál bez vojska! Copak s vrátným a s tou partou kamarádů z Novy asi tak zvládnou? V takové situaci snad nebyl v televizi nikdy žádný ředitel.

„Ale byl, soudruhu řediteli“, ozval se z místa na zdi, kde je jakási galerie předchozích šéfů od vzniku televize, hlas jednoho z nich. “Taky nás zbylo jenom pár, když jsme se zbavili těch nespolehlivých. Ale opřel jsem se o stranu, a jak víš, situace se plně znormalizovala a televize dvacet let fungovala jako švýcarské, chtěl jsem říct: jak sovětské hodinky – Pobědy. Strana, ta ti pomůže.“

Strana, strana! To se mu to radí, ale ať se zkusí s partají ohánět teď. A ví on vůbec, kolik těch stran je?  Jo, to se mu to muselo tehdy šéfovat, když se zodpovídal jenom jedné.

„Nechci ti radit, soudruhu,“ pokračoval muž ze zdi“, ale pro začátek, abys měl vůbec co vysílat, bych ti doporučil reprízovat něco z mé éry. Někdo by se mohl pošklebovat, že je to stará komunistická veteš, ale zkus se na to někdy podívat. Mám tam skvělé seriály – třeba Nemocnici, Sanitku, Cirkus Humberto, Arabelu, Majora Zemana, Malý pitaval z velkého města, Hříšné lidi a Panoptikum hříšných lidí…. a pak moře vkusné zábavy se soudruhy Menšíkem, Holzmannem, Sovákem, Kopeckým, a taky výtečnou soudružku Vondráčkovou a i tu hodnou holku Zagorovou…“

A mluvil a mluvil a mluvil.

Tak tohle je opravdu rada nad zlato, pomyslel si generální. Vždyť mu tedy odrecitoval snad všechny tituly, které se beztak vysílají a stejně zase vysílat budou.

Proč jenom do té televize lez´…¨

A pak se ze strašného snu probudil. Byla sobota 1. října. Kdyby ho opravdu napadlo začít úřadovat už teď, zřejmě by na chodbách i v kancelářích, kromě Zpráv, bylo ticho. Ale v pondělí, to už tam zase bude jako na Václaváku.

Jan Dvořák