Agent 001 Bretschneider ve službách českého premiéra se právě chystal v přestrojení za zákaznici na farmářský trh, aby zatýkal neposlušné občany, kteří se ve frontě cpou a ještě k tomu mají roušky na půl žerdi, když se ozval šéf.
„Na trh nechoďte a ihned přijeďte za mnou. Mám pro vás úkol mimořádné naléhavosti.
„Ješmarjá, zase Prymula?“ dovolil si agent protestovat, když mu Babiš sdělil, že by se měl motat kolem exministra.
„Pane premiére, to mu mám být zase ve dne v noci v patách a hlídat, aby ho někdo z bulváru znovu in flagranti nevyfotil? Já vážně za ty fotky z Blesku nemůžu, já toho fotografa neviděl. Musel být schovaný za lampou nebo vykukovat z kanálu. Jinak bych s ním zatočil.“
„Zvoral jste to, ale teď mám pro vás jiný úkol. Budoucí ministr, ten Brňák, je dětský doktor, ten nebude mít o covidu ani páru, a to by mohla být katastrofa, to bychom mohli předehnat i Andoru. Prymula měl v hlavě detailní plány dalšího postupu. Jenomže po tom odvolání se šprajcnul, a chce si všechno nechat pro sebe. No a vaším úkolem bude, ty plány z něj vyrazil. Jakkoli. Rozumíte?“
Agent byl z úkolu paf. „Ale jak? Kdybych byl třeba ženská,“ uvažoval“, poradil bych si, na to u nás máme vypracovanou metodiku,“ usmál se.
„Ovšem že by byl,tentononc, na to je moc mužnej..“
„Tak se vydávejte třeba..třeba za novináře, který chce sepsat jeho životopis, no, a začněte se vyptávat od konce, co chtěl udělat s pandemií teď. Nebo na něj jdete jinak, však vy si poradíte, ale ať je to hned.“
„Pane předsedo, je to v suchu,“ hlásil druhý den agent Babišovi. „Nejdřív jsem se k němu dostal, jak jste mi poradil, pod záminkou, že jsem novinář a spisovatel. A představte si, že se mnou vyrazil dveře. Prý takové pisálky nemá rád, všechno překroutí.
Tak jsem se přestrojil, vzal jsem si blond paruku a vydával jsem se za sekretáře výboru pro udílení Nobelovy ceny. Řekl jsem mu, že známe jeho obrovské zásluhy a že se zvažuje i možnost, že by kandidoval. Jenom bychom potřebovali od něj pár řádečků, aby nastínil, jak by momentálně kritickou pandemickou situaci řešil. A představte si, že mi slíbil, že do večera dá vědět, prý možná esemeskou.“
Než premiér stačil agenta pochválit, pípla Bretschneiderovi v kapse zpráva.
„To bude možná on, s tím svým geniálním řešením,“ liboval si. Ale vzápětí polkl, když si přečetl text :
Lockdown, vy troubové.
„A za tohle by snad chtěl Nobelovu cenu?“ rozčílil se premiér. „To mu musí stačit metál od Zemana.“
